Špotáková: Stále cítím motivaci
Báro, jak se cítíte po svém osmém vítězství v anketě Atlet
roku?
Je to něco opravdu výjimečného a pocity jsou krásné. Kdo by to byl řekl, že je
to již poosmé. Konkurence byla silná, ale věřila jsem, že lidé ocení zisk olympijské
medaile, jelikož byla jedinou atletickou.
Osmým triumfem se stáváte nejúspěšnější atletkou historie
ankety, co to pro vás znamená?
Znamená to, že se povedl další rok, který vůbec nebyl snadný. Musím uznat, že
jsem měla na olympiádě i štěstí, někomu jinému třeba chybělo. Třeba Zuzka
Hejnová byla čtvrtá jen opravdu těsně. Měli jsme a máme mnoho výborných atletů,
takže rozhodně nebudu nafoukaná, že jsem vyhrála nejvíckrát. Je to spíš důkaz,
že mohu vyhrávat i v tomto věku a motivace, proč se atletice věnovat
nadále.
Co je pro vás nyní největší motivací?
Jedinou motivací v současnosti je pro mě olympiáda v Tokiu 2020.
Ostatní závody se s tím nedávají srovnávat. Ted jsem byla na zevrubné
lékařské prohlídce, protože mě již nějakou dobu trápí levá kyčel a bedra, ale
prý to není tak hrozně, vzhledem k tomu, že již šestnáct let vrcholově
závodím, což je jistě povzbuzující.
Nyní máte na kontě více vítězství v této anketě než
třeba Jan Železný nebo Helena Fibingerová. Jaké z toho máte pocity?
Přijde mi zvláštní, když někdo řekne, že mám tři medaile ze tří olympiád nebo
co jsem vše dokázala vyhrát. Sama tomu nemůžu někdy uvěřit. Je to důsledek
toho, že to táhnu tak dlouho. V podstatě dělám celá léta vše skoro stejně,
jsem obklopena stejnými lidmi, před rokem jsem se vrátila k trenérovi Černému.
Prostě zůstávám na svém a přináší to úspěchy.
Vzpomínáte si ještě na své první vítězství v Atletovi roku,
které jste získala po své zlaté medaili na MS v Ósace?
Jistěže pamatuji. To tady byl ještě Roman Šebrle, který byl absolutní špička a
já ho po několika letech poprvé sesadila. Tehdy jsem si připadala zvláštně a
vlastně jsem si to ani až tolik neužila.
Letošní vítězství jste si užila víc?
Byla jsem si vědoma, že to může být také naposledy. Proto jsem si vyhlášení
užila a musím říct, že jsem věnovala více času i přípravě. Potkala jsem jednu
paní z Kladenska, která mě nalíčila a pomohla mi vybrat šaty. Konečně jsem
nemusela lítat po Václaváku a do poslední chvíle vymýšlet, co si vezmu na sebe.
Vyhlášení ankety Atlet roku je každý rok dost podobné. Je
něco, co vám za ty léta utkvělo v paměti?
Ráda vzpomínám na rok 2012, kdy mi tady zpívaly děti a já již věděla, že jsem
těhotná. V tom bylo hodně emocí. Navíc tehdy jsem ještě nemohla prozradit,
že jsem těhotná, tak jsem mlžila, protože do třetího měsíce se to neříká.
Vítězové dostávají zlaté cihličky. Jak s nimi nakládáte?
Mám je schované v sejfu. Z některých jsem si nechala udělat náušnice.
Jednou si z cihliček nechám udělat snubní prsteny. Tak dvakrát do roka
přijde otázka, jestli už mají tavit. Zatím ještě nedozrál správný čas, ale
výhledově se to blíží.