Špotáková: už snad můžu radit i ostatním

Ještě před tím, než se Barbora Špotáková vydá do Barcelony, čeká ji start na Diamantové lize v Monaku. „Budu tam bojovat o další bodíky, snad to bude víc než na minulých závodech,“ vzpomněla poslední nepříliš vydařené výsledky – třetí místa v Lausanne i Gatesheadu. „Cítím ale, že forma přichází a naopak odchází únava z tréninků,“ věří hlavní naděje naší výpravy, která bude jedinou obhájkyní medaile z předešlých čtyřech úspěšných českých atletů na šampionátu v Göteborgu. Zlatý desetibojař Šebrle se musel vzdát účasti pro zranění, stříbrný výškař Janků i bronzový oštěpař Železný ukončily své kariéry.

Před Špotákovou stojí nelehká obhajoba stříbrného stupínku, určitě však myslí i na tu nejvyšší metu, díky níž by zkompletovala zlatou sbírku ze třech vrcholných akcí. Před dvojstartem na mistrovstvím Evropy však absolvuje ještě ve čtvrtek další díl Diamantové ligy. „Není to úplně ideální, ale o to víc se budu snažit hodit daleko prvním pokusem, abych ušetřila trochu energie. Také by mi tím narostla sebedůvěra před Barcelonou, kde bych ráda zopakovala první dlouhý hod v kvalifikaci i finále,“ uvažuje Špotáková.

Kolik odhaduje, že bude potřeba na medaili? „Myslím, že 67 metrů by na ni stačit mělo. Já sama bych chtěla zopakovat minimálně svůj nejdelší letoší výkon,“ potvrdila svou ambici atakovat 68.66 metru z Říma na začátku června. Soupeřky se nemění, ale to neznamená, že se nemůže žádná předvést poprvé právě až v Barceloně. "Vždycky se někdo nový objeví,“ ví světová rekordmanka. Navíc ta největší konkurentka se „opět“ skrývá. „O Abakumovové není slyšet, nebyla dokonce ani na ruském šampionátu,“ řeší nepříjemnou tajenku rivalky, která českou oštěpařku potrápila především na olympiádě a na MS by zase bývala zvítězila svým kvalifikačním hodem.

Pokud jde o podporu, která na Špotákovou bude čekat v Barceloně, rozhodně nepůjde o padesátičlennou „bandu“ jako před rokem na mistrovství světa. „Počítám, že přijede tak nejvýš desítka „ultras“ se speciálními účesy. Jsem ráda, že jich nebude tolik, protože v Berlíně jsem pak hodně řešila, jak dojeli, jestli bydlí a podobně. Budu se tak moct víc soustředit na sebe.“ Na druhou stranu je její soutěž hned na zkraje a bude si tak moct (nejen) vychutnat i své kolegy.

„Těším se, že budu chodit fandit, je nás tam dost, tak bychom mohli vytvořit takový český „kotlík“. Nejvíc se těším na mužský oštěp, Petr Frydrych je v podobné situaci jako já před čtyřmi roky, sledovat budu asi nejvíc dvacetiletého Kubu Vadlejcha, s kterým trénuju a občas mu něco i předám,“ naznačuje Špotáková roli, kterou zatím tolik nezná. „Budu patřit mezi zkušenější,“ ví 29letá atletka, která v týmu bude mít většinu (i výrazně) později narozených kolegů. „Tak snad jim budu moct nějak pomoct, hlavně je motivovat. Občas se ti mladí bojí, přitom zbytečně.“

Ona sama si s sebou veze jedinou, zato vytrvalou obtíž, bolavou achillovku. „Při tréninku to nebolí vůbec, mohla jsem teď bez problémů běhat. Horší je to při závodě, když mám na noze tretru. Ale každého něco bolí, už jsem se naučila s tím závodit,“ nepodléhá skepsi Špotáková. "Náladu mám dobrou a to je důležité. Těším se,“ uzavírá česká opora číslo jedna, na kterou budeme spoléhat nejprve v úterní večerní kvalifikaci a následně finále, které startuje za dva dny poté ve 20:40.