Špotákovou už svrbí ruka
Jindy už by byla Barbora Špotáková v místě konání, teď je ještě pár dní před vypuknutím mistrovství světa doma. Vždyť je šampionát v Berlíně, ne dál od Prahy než třeba Ostrava. „V tuhle dobu už jsem byla v Ósace nebo Pekingu, na druhou stranu není potřeba žádná aklimatizace,“ pochvalovala si na dnešní tiskové konferenci, kde se ocitla pod palbou otázek.
„Už se začínám těšit, naposledy, když jsem teď házela, už mě svrběla ruka. Musela jsem se hlídat, abych nedala ránu,“ tvrdila. „Těším už se i na cestu vlakem, jede většina kamarádek, tak bude sranda. Bude to pro mě příjemnější, v letadle se totiž trochu i bojím,“ prozradila na sebe.
Také ocenila, podobně jako před týdnem diskařka Věra Cechlová, že její zavazadlo může být bez problémů objemnější. „Já mám navíc výhodu, že Lukáš mi ještě poveze věci autem.“ A „starost“ jí udělal i sponzorský dárek, který obdržela právě dnes. Medvěd, který by měl přinést do třetice také zlatou radost. „Asi budu muset mít větší batoh i na ploše,“ usmívala se atletka, která už posbírala několik talismanů nosících štěstí.
Barbora Špotáková s novým maskotem pro štěstí, foto: J.Čech
V sezoně toho světová rekordmanka stihla opravdu hodně, i mimo atletiku. Zdárně zakončila studium na vysoké škole, včetně promoce, pilně trénovala a pochopitelně také závodila. Od posledního setkání s novináři házela na ME družstev, mistrovství ČR, a také na třech mítincích v Lausanne, Rethimnu a Monaku. Zbyl čas jen na kratičkou dovolenou na Slapech, závody střídaly přípravné kempy v Bedřichově a Nymburku. Proto třeba také výkonnost nebyla třeba tak hvězdná nejen u ní, ale i u soupeřek. „Výsledky, jaké jsme teď házely, jsou zavádějící. Všechny teď mezitím trénujeme, takže směrodatné to pro mě není. Vše bude jinak, až si odpočineme,“ míní Špotáková. „Nejsem v sezoně třeba tak suverénní, ale zase mi výkonnost příliš nekolísá, je stabilní oproti soupeřkám. A pro mě je stejně nejdůležitější, co předvedu já sama. Osobně si myslím, že soupeřky řeší víc mě, než já je,“ prohlásila na konto okruhu rivalek, který se poměrně stabilizoval.
Těmi hlavními jsou Němky Christina Obergföllová a Steffi Neriusová, a Ruska Maria Abakumovová. Zdánlivou nevýhodou je domácí prostředí pro prvně jmenované. „Není to neutrální půda, to je pravda. Na druhou stranu v Německu ráda závodím, jsou tam jedny z nejlepších závodů. Oběma budu chtít dokázat, že česká holka umí házet lépe než domácí oštěpařky, takže mě to bude spíš motivovat. A budu mít také německého fanouška, kamaráda z USA, který teď děla průvodce po Berlíně.“ A Ruska? „Historie se opakuje, naposledy jsme jí viděly na konci června. Vše podřizuje velkému závodu. Připravená bude dobře.“
Z Česka by měl přijet autobus, speciálně vypravený přítelem Lukášem Novotným. Jakýsi fanklub Špotákové by měl čítat 60 lidí. „Věřím, že ale na stadionu bude více českých vlajek. Její přání podpořil také manažer atletky Libor Varhaník: "Lístky chvíli nebyly, teď už zase jsou, tak doufáme, že lidi ještě přibudou,“ Blízkost mistrovství vskutku umožňuje rozhodnutí i na poslední chvíli, a tak by bylo vskutku překvapivé, kdyby se to na podpoře neprojevilo. „I nahoře je tam nádherně vidět,“ zve Špotáková. „Budu chtít udělat radost českým divákům, stejně tak německému publiku.“
Situace je pro českou hvězdu nová v tom, že poprvé jede titul obhajovat, byť už před Pekingem všichni očekávali zlato. „Do Ósaky jsem jela jako jasná dvojka. To byla taková dravost ji porazit. Je to letos svazující, ale dá se to překlopit do pozitivního, to oni mě zase uvidí jako obhájkyni, a to je pro ně těžší. Nervozita je do jisté míry dobrá. Jsou to pro mě soupeřky, ne holky co hodí míň. V Göteborgu jsem polevila, teď už vím, že umím zabojovat, toho se nebojím.“
Jak by si závod představovala rozhodnout, prvním nebo posledním hodem? „Už prvním hodem bych ráda hodila daleko, to vždycky zapůsobí. Vyhrát s ním by bylo jednodušší, taková pohádka. A takové drama jako loni?“ zaváhá. „Kdyby se to povedlo až tím posledním… Je fakt, že dokavad nehodím poslední hod na tréninku, aby byl hezký, jsem tam kolikrát i o půlhodiny déle.“
Který oštěp si v Berlíně vybere? „Poslední dobou jsem házela spíš s „osmdesátkou“, se kterou jsem vyhrála olympiádu a hodila světový rekord než „kompozitem“, který jsem letos dostala. On je totiž hodně tvrdý a já jsem většinou závodila po soustředění, kdy technika nebyl ideální. Ten oštěp vám to pak hodně vrací, když se do toho netrefíte. Určitě ho ale v Berlíně zkusím.“
Kolik bude stačit na medaile? „Na bronz odhaduji tak 66 metrů. A na zlato? Zas by bylo dobré přehodit 70 metrů, ale to člověk nehází tak často. Můj „osobák“ (světový rekord) si myslím, že spíš nepadne. Někdy to ale může ulétnout, Obergföllová hodila na MS v Helsinkách sedmdesátku, ani nevěděla jak. Záleží na podmínkách, právě v Helsinkách si sedm z osmi finalistek naházelo osobáky. Všichni pak hodí dobře,“ uzavřela.
