Sprinterské legendy už běhají jen s míčem
Vystřídali se na trůnu
Můžeme říct, že nadvládu nad světovou stovkou převzali jeden od druhého. Donovan Bailey jako sedmadvacetiletý zvítězil na mistrovství světa v Göteborgu 1995, o rok později ovládl olympijské hry v Atlantě ve světovém rekordu 9.84. V Aténách 1997 však Kanaďana připravil o žezlo o šest a půl roku mladší Maurice Greene a pokud jde o vrcholné akce, nepoznal přemožitele na třech následujících vrcholných podnicích v řadě. Mezi MS v Seville 1999 a Edmontonu 2001 „vložil“ ještě titul olympijského šampiona v Sydney 2000.
Bailey vzpomíná na start na Tretře - všechna foto v článku: www.graf.cz
Zatímco pro Baileyho 1999 označuje rok, kdy nastal ústup ze slávy – předtím dokázal pět let v řadě zaběhnout pod deset vteřin – můžeme v případě Greena bez potíží mluvit o životní sezoně. K triumfu na stovce v Seville přidal Američan při stejném šampionátu i prvenství na dvojnásobné trati a zlato si přivezl už předtím i z halového MS v japonském Maebaši. Mezitím stačil na mítinku v Aténách překonat světový rekord. K času 9.79 se poté přiblížil při ziscích světových titulů v Seville (na setinu) i Edmontonu (0.03), v Sydney mu „stačilo“ i 9.87.
Mladší Greene tu byl mnohem dříve
Greenova šňůra pod 10 vteřin trvala úctyhodných osm sezon, v té poslední 2004 získal svou poslední – a vlastně jedinou jinou než zlatou – medaili, když v Aténách doběhl třetí. Jeho světový rekord sice překonal v roce 2002 krajan Montgomery, ale jeho časy byly později kvůli prokázanému dopingu vymazány. O rekord tak Greene přišel doopravdy až tři rok poté, kdy začala a ještě neskončila éra Jamajčanů zosobněná Asafou Powellem a posléze Usainem Boltem.
Trenér Greene i podnikatel Bailey obdivují Bolta
Pro někoho byl Maurice Greene možná svým vystupováním tím „přehnaně sebevědomým Američanem“. Pravdou ale je, že jeho koncentrace byla obdivuhodná a přinášela cenné úspěchy. Mnozí si možná vybaví, jak při šampionátu v Seville, kde panovalo velmi horké počasí, svlékal na startu stovky jednu vrstvu za druhou, jako kdyby pomalu mrzlo. Teď může být – a je – v klidu. „Nemusím se teď tak soustředit, posedím si, relaxuju,“ usmíval se Greene, který se v Kalifornii věnuje tréninku dětí na střední škole a také je ambasadorem IAAF, takže zcela jistě bude přihlížet letošnímu vrcholu sezony v Tegu.
Oba jsou teď v pohodě
To Donovan Bailey má zdánlivě usedlejší povolání, podniká v realitách, v odvětví se pohybuje od svých dvaceti let, takže už má zkušeností víc než dost. Sportu se nevyhýbá, i když se s Greenem shodují, že běhání už provozovat nehodlají. Oba si však zajdou do posilovny nebo zahrát basketbal a kromě dalších sportů sledují i atletiku. Jako bývalé jedničky se netají obdivem k Usainu Boltovi, v Ostravě s ním prý absolvovali dlouhou rozmluvu. „Může běžet 9.4 a na dvoustovce může být prvním člověkem, který se dostane pod 19 sekund. Je úžasný,“ nešetřil chválou Bailey, sám rodák z Jamajky, z níž odešel, když mu bylo třináct let.
Společně obdivují Bolta
V čem je Boltova výhoda nad soupeři podle Greena? „Stačí, aby si stoupl na dráhu. Dokázal běžet rychleji než kdokoli jiný, to je výhoda sama o sobě,“ povídal sprinter přezdívaný „dělová koule z Kansasu“ a hned dodal, v čem jsou Jamajčané lepší než Američané. „Brali to mnohem víc vážně a tvrdě na sobě pracovali. My, a to myslím i sebe, jsme byli příliš dlouho na vrcholu a měli jsme to vlastně jednoduché. Teď nás to ale dostihlo,“ tvrdí Greene, který žádného následovníka v dresu USA momentálně nevidí, kromě Tysona Gaye, i jemu ale letos bude už 29. „Bude to mít hodně těžké vyhrát na mistrovství světa,“ myslí si Greene.
Bailey, Greene a Tretra
A jak oba sprinteři vzpomínají na své starty při Zlaté tretře? „Byl to můj první start v Evropě,“ vybavil si Greene, který tu závodil v roce 1995. „A můj zase poslední,“ přidal se Bailey, který v Ostravě běžel právě před deseti lety. Nohy je prý při sledování atletiky nesvrbí, ale nervozitu prý pořád cítí. Legendy sprintu 90. let, Donovan Bailey (profil) a Maurice Greene (profil).
