Staněk a Štefela cítí stoupající formu směrem k HME
Na halové mistrovství Evropy do Apeldoornu odcestuje celkem 26 českých atletů, což je druhá největší výprava od roku 1994, odkdy závodí na kontinentálním halovém šampionátu samostatná Česká republika. Historicky nejpočetnějším týmem byl pak ten na domácím HME v Praze před deseti lety. Na nadcházejícím halovém mistrovství Evropy se představí 20 reprezentantů v individuálních disciplínách a tři štafetové sestavy. Kromě klasických štafet na 4x400 metrů mužů a žen se totiž premiérově uskuteční na tomto šampionátu i čtvrtkařský mix.
Český tým bude mít v Nizozemsku na co navazovat. Před dvěma lety přivezli čeští atleti z Istanbulu dvě medaile zásluhou stříbrného koulaře Tomáše Staňka a bronzové tyčkařky Amálie Švábíkové. Čtvrté místo vybojovala štafeta čtvrtkařek, pátí byli dálkař Radek Juška se čtvrtkaři Ladou Vondrovou a Matějem Krskem. Šesté místo přidala také ve sprintu na 400 metrů Tereza Petržilková a stejného umístění dosáhl vícebojař Ondřej Kopecký.
S čím odjíždí česká výprava do Apeldoornu, prozradil šéftrenér reprezentace Pavel Sluka. „Když jsme dělali predikce, kolik českých atletů by mohlo odjet na halové mistrovství Evropy, vycházelo nám přibližně dvacet jmen. Kromě standardů EA museli naši atleti splnit v této halové sezóně i potvrzovací limity ČAS. Nominování jsou tak všichni, kteří těmto kvalifikačním požadavkům vyhověli. Těší mě i účast všech tří štafet. Co se týká samotného šampionátu, věřím, že naši atleti dosáhnou na co nejvíce finálových umístění, protože ta jsou odrazovým můstkem k ještě lepším výsledkům,“ řekl.
Tradiční oporou českých výběrů na halových vrcholech je koulař Tomáš Staněk, pro kterého to bude už šestý halový evropský šampionát. Medailově vyšel naprázdno pouze při své premiéře před deseti lety v Praze. Od té doby přivezl z HME čtyři cenné kovy v řadě a doma už má kompletní medailovou sbírku. V Nizozemsku by rád tuto sérii prodloužil, ale čeká ho velmi obtížná mise, protože se mu postaví řada elitních soupeřů v čele s italskými favority Leonardem Fabbrim a Zanem Weirem, kterým byl Tomášovi jediným přemožitelem před dvěma lety v Istanbulu.
„Mám za sebou povedenou závěrečnou přípravu, ve které jsme se věnovali věcem, na které nebyl čas mezi závody, takže jsem dostal docela do těla. Teď už je to jen o vyladění techniky. Uvědomuji si, že odlétám jako obhájce stříbra, ale snažím se na to neupínat. Chci předvést co nejlepší výkon a bojovat o nejvyšší možné umístění. Časový pořad není ideální, ale něco podobného už jsem zažil na mistrovství Evropy v Mnichově a musíme se s tím prostě všichni popasovat. Třeba se medailově poštěstí i popáté v řadě,“ věří Staněk.
Výškaře Jana Štefelu čeká debut na halovém mistrovství Evropy, ale zkušeností z jiných reprezentačních vrcholů už má poměrně dost. Však při všech třech loňských šampionátech byl ve finále. Na HMS v Glasgow a ME v Římě si vyskákal pátá místa a v pařížském olympijském finále skončil devátý. Také letos začal skvěle, když hned při svém prvním startu skočil 230 centimetrů a z výškařů, kteří mají v plánu závodit v Apeldoornu mu patří v top listu třetí příčka. Ovšem hned při svém druhém závodě v Hustopečích ze soutěže odstoupil kvůli drobnému zranění a další atletická klání vynechal s tím, aby se na HME představil v té nejlepší možné formě a zdravotním rozpoložení.
„Troufám si říct, že jsem připraven na sto dvacet procent. Zraněný kotník jsme úspěšně doléčili. V pátek proběhl na tréninku takový malý testovací závod a vypadalo to slušně. Ani mi nevadí, že jsem letos absolvoval jen dva závody. Mám teď velký hlad po závodech, cítím se nakopnutý a moc už se těším. Snad zaskáču co nejlépe,“ ujišťuje, že je v pozitivním naladění.