Staněk: štěstí bylo na mé straně

Je to cennější medaile než v Bělehradu?
Samozřejmě. Tam se taky házelo hodně daleko. Ale tahle je světová, a taky jsem hodil o centimetr dál. Zaprvé tady byl Thomas (Walsh) i Američani. Spousta kvalitních kluků, takže jsem rád, že jsem vystoupal mezi tři nejlepší.
Trápila vás záda, od kdy?
Od posledního tréninku. Zablokoval jsem si je a nemohl otočit pánev. Trochu
mi to oteklo, už se tu s tím moc nedalo dělat.
Jak jste prožíval rozhodující okamžiky?
Když už to bylo na tabuli, tak už to bylo super. Na to, jak jsem se dnes cítil,
jsem nečekal, že ta medaile klapne. Jak sem házel, to bych si zasloužil, aby mě
porazili. Ale asi štěstí bylo na mé straně. Konečně.
Šlo o nejkvalitnější halový závod historie,
přitom váš nejhorší výkon v sezóně. Paradox?
To ta záda. Někomu by se mohlo zdát, že se vymlouvám, když jsem na velké akce
hodil na velké akci „málo“, ale myslím si, že jsem hodil z Čechů historicky
nejdále a ještě se zdravotními komplikacemi. Ať se jde každý bodnout, když
tohle bude říkat.
Co rozhodlo, „zabejčit se“?
Snažil jsem se zabejčit. Ale nepovedlo se. Tak jsem se potom už jenom modlil,
aby to zůstalo.
Proč se vám říká „Bejček“?
Tak mi začali říkat na Dukle. Nějak se to ujalo, díky té bojovnosti a tak.
Jaké jsou cíle na léto? Bude výkonnost stoupat
i směrem k ME?
V hale bývá rychlejší kruh, byl jsem v dobré formě, ale na druhou stranu
jsem měsíc a půl neházel. Takže vlastně těch 22 bylo super, ale cítil jsem rezervu.
Na rychlejších kruzích mi to vyhovuje. Když to trefím, jsem v nich rychlejší.
Venku to bude možná těžší, ale záleží taky, jak budu zdravý. Myslím si, že když
budu, můžu obstřelovat 22 metrů. A to je asi hlavní. Pak na to moc lidí už
nedokáže reagovat.
Co vás láká více, ME v Berlíně nebo Diamantová
liga?
„Diamantovku“ vyhrát je hrozně těžké, zvlášť v kouli. Uvidíme, jestli se
náhodou nebude útočit na svěťák, takže spíš asi „Evropu“. Budu se ale
soustředit na všechny důležité závody. Na nich je potřeba házet daleko a otloukat
se, abych se jich nebál.