Stanislav Sajdok: bez správné atmosféry to nepůjde

Úřadujícího mistra ČR na 60 m překážek Stanislava Sajdoka dělí od Moskvy jen 4 setiny sekundy. Letos zaběhl ve Stromovce 7.74 a tamní dráha mu sedí. "Je tam dobrý povrch, v hale Otakara Jandery se mi běhá velmi dobře," říká bronzový medailista z loňského ME dvaadvacítek. "Navíc to bude mistrovství, což považuji za jeden z vrcholů letošního roku."

Sajdokův letošní čas 7.74 je zároveň jeho osobním rekordem. Určitě ale zkusí běžet ještě rychleji. "Snad mě lidi poženou dopředu," doufá atlet pražské Dukly. "Budou tam přátelé, trenéři. Potřebuji pořádně vyhecovat, protože sám se tak nevyburcuji."

O soupeřích nechce Sajdok mluvit. Největším soupeřem jsou pro něj překážky samotné. "Na ně se musím soustředit. Dělal jsem chyby, že jsem si na větších akcích hlídal závodníky vedle sebe a nesoustředil jsem se na samotný běh." O víkendu se tedy nebude tolik ohlížet na ostatní a zaměří se jen a jen na techniku svého běhu. "V rozběhu ale limit určitě nedám," připouští Sajdok. "Potřebuji vědět, že je to finále, musím cítit tu energii ve vzduchu, zkrátka musím být maximálně vyhecovaný."

Rodák z Bratislavy je však velký bojovník a nevadí mu, že jsou limity pro Moskvu nasazené vysoko a neuvažuje se ani o udělení žádné divoké karty. "Za tvrdé podmínky jsem rád. Je to pro mě motivace poprat se s tím! Kdyby byl limit nižší, tak bych třeba do Moskvy jel a vypadl hned v rozběhu. A to bych nerad. Takhle když se tam dostanu, tak vím, že jsem udělal maximum a že mám v závodě šanci."

Dodržuje Stanislav Sajdok před závody nějaký rituál? "Žádného plyšáka pro štěstí s sebou nenosím. Dříve jsem nosil číslo upevněné zlatými špendlíky, ale párkrát jsem špendlíky zapomněl doma a pak jsem byl na závodech psychicky dost rozhozený, takže jsem od toho upustil," směje se sympatický atlet. "Co by mi ale v sobotu hodně pomohlo? Určitě lidé, kteří by mě svými hlasy hnali dopředu ze všech sil!"