Sto let olympijských kruhů: symbolika i politika

Pět barevných propletených kruhů je dílem baron Pierra de Coubertina, Francouze, který oživil na sklonku předminulého století antickou olympijskou myšlenku. Dnes jsou kruhy možná nejvýraznějším symbolem olympismu, ale nebyly tu od samotného počátku. Coubertin je používal od 1913 jako dopisní hlavičku, o rok později ji spatřila veřejnost. Na vlajce zavlála poprvé v egyptské Alexandrii.

Symbolika byla jasná: pět kontinentů, které se při olympiádě spojí ke sportovnímu klání. Navíc, na každé vlajce zemí světa najdeme alespoň jednu z pěti barev – modrou, černou, červenou, žlutou či zelenou. Záhy se kruhy staly svou jednoduchostí vskutku ideálním olympijským symbolem, v následujících sto letech do jeho života vstoupila mnohokrát i politika.

Začalo to 1914, vlastně 1920

Ostatně, hned rok 1914 je toho důkazem. Ještě než vlajka s pěti kruhy zavlála nad sportovišti, poprvé olympijské hry přerušila válka. V Antverpách 1920 sportovce zaujala. Obzvlášť pak jednoho amerického skokana do vody. Hal Haig Priest za pomoci týmového kolegy Duka Kahanamoku jednu z nich sebral a jako „suvenýr“ odvezl z Antwerp domů. O osmdesát let později ji 103letý Priest vrátil MOV při zvláštním ceremoniálu hrách v Sydney. Nebyla to však ceremoniální vlajka, ta zůstala v bezpečí města Anverpy, aby ji v roce 1924 radní předali v Paříži.

Stejně tak tomu bylo v roce 1936, kdy ji do Berlína přivezli zástupci Los Angeles. Pak 12 let nad žádným stadionem nevlála, zato pět kruhů nesly poněkud kuriózně německé ponorky, ještě před válkou vyzdobené tímto symbolem k poctění olympioniků. Antverpská válka spočívala po dobu druhé světové v bankovním trezoru, dosud není jasné, jak přesně došlo k jejímu znovuobjevení. Jisté ovšem je, že do Londýna v roce 1948 nezamířila žádná delegace z Berlína.

Pod pěti kruhy

Od Osla 1952 mají svou putovní vlajku také zimní hry. Zároveň však přibyly politické potíže a kruhy sehrály roli spojovatele. Ačkoli to bylo vskutku jen symbolické, rozdělené Německo závodilo v padesátých letech pod jednou vlajkou. V následující dekádě pak po složitém vyjednávání na společné německé standardě přibylo právě pětikruží a bylo to považováno jako vítězství olympijské myšlenky. Leč, v roce 1968 se cesty Západních a Východních Němců rozešly i v tomto symbolickém ohledu.

V roce 1980 se stala olympiáda terčem bojkotu – vyzval k němu americký prezident Carter kvůli sovětské invazi do Afghánistánu. V této souvislosti si 18 národních olympijských výborů odsouhlasilo, že budou startovat pod vlajkou s pěti kruhy, raději než s tou národní a musela kvůli tomu být změněna pravidla. Za této situace bylo prakticky nemožné, aby zástupci Montrealu nesli olympijskou vlajku na Leninův stadion v Moskvě. Udělali to za ně Stéphane Préfontaine a Sandra Hendersonová, mladí kanadští běžci, kteří zapalovali o čtyři roky dříve olympijský oheň.

Zkušenost z roku 1980 vedla Mezinárodní olympijský výbor ke změně: v Sarajevu 1984 MOV rozhodl, že nově bude vlajka s pěti kruhy přebírána aktuálním pořadatelem, ale naopak předávána tomu budoucímu. Krátce poté Sovětský svaz rozhodl o bojkotu olympiády v Los Angeles a bylo tedy nemyslitelné, aby zástupci Moskvy vyrazili do USA předávat vlajku … To nakonec učinili představitelé MOV. Vlajka se v LA ani neohřála a už byla poslána do rukou pořadatelů ze Soulu 1988. Ti zároveň připravil nový kus zástavy, pro nějž vytvořili i zvláštní pouzdro – tu předloni dostali do rukou také zástupci Ria 2016. Od zimních her v Sarajevu zároveň na olympijskou vlajku probíhá slavnostní přísaha sportovců.

Olympijské hnutí se snažilo dlouho držet koncept amatérismu a tím pádem střežit i symboly jako například kruhy – bylo nemyslitelné, aby byly využity při profesionálním sportu, tedy komerčně. Přesto MOV nezabránilo tomu, aby se objevily ve filmové Bondovce z roku 1968, „Ve službách Jejího Veličenstva“.

Kruhy, kam se podíváš

V nejbližším olympijském podniku, zimních hrách v Soči bude pětikruží všude. A jak už je zcela běžné, snaží se jej pořadatelé využít vždy nějakým originálním způsobem. V Moskvě 1980 se objevily při slavnostním ceremoniálu na válečném voze doprovázeném muži a ženami v antických kostýmech. V Barceloně připomněli myšlenku soutěžení „pod jednou vlajkou“ vyrobením obřího, 106 metrů dlouhého a 70 širokého kusu. V Sydney 2000 jen o něco málo menší kruhy (75 x 35 m) instalovali na zdejší Harbour Bridge. V Pekingu 2008 symbol zase rozzářily tisíce LED světel. A konečně v Londýně zavěsili sklápěcí kruhy na most Tower, kromě toho vítaly cestující na dopravním uzlu St Pancras.

V řecké vesnici Olympii, kde hoří symbolický oheň, udělali z kruhů chodník. A v Soči stejně jako na předešlých hrách budou pod olympijskou vlajkou pochodovat nominovaní sportovci, kteří nemají zemi, za kterou by mohli soutěžit. Třeba Indové, jejichž olympijský výbor je momentálně suspendován.