Švábíková se velkých výzev nezalekla
Amálko, odvážíte si z olympijských her páté místo a český rekord. Lepší to snad ani být nemohlo.
Je to neuvěřitelné. Jsem nesmírně šťastná. Jsou ve mně obrovské emoce. Přijela jsem do Paříže s tím, že si tady chci skočit osobák a být do šestého místa, a všechno se mi povedlo. Jsem pátá a překonala jsem národní rekord.
Jak těžké bylo se zkoncentrovat na poslední pokus na 480?
Zvyšování bylo opravdu přísné, takže jsem si před samotnou soutěží vůbec nebyla jistá, že mám na to skočit 480, ale když jsem viděla druhý pokus na této výšce, tak jsem věděla, že to tam je a dám to. V první chvíli jsem přesto nemohla uvěřit, že jsem to vážně skočila.
Skákala už jste někdy na 480 nebo to bylo poprvé a jaké pak byly pokusy na 485 z vašeho pohledu?
480 jsem skákala vůbec poprvé. Ani na tréninku jsem je nezkoušela. Upřímně jsem z té výšky ani neměla nějaký přehnaný respekt. Nepřišlo mi to o tolik výše než 470. Navíc jsem skákala na tyči, kterou znám a cítila se tak jistější. Na 485 jsem si pak na první pokus vzala už tvrdší tyč a z té už jsem respekt měla. Na další dva pokusy jsem se pak vrátila k té původní, ale emoční vypětí bylo takové, že jsem se už nedokázala zkoncentrovat, ale jsem ráda, že jsem si dva pokusy na 485 zkusila.
Ve finále bylo 20 závodnic, takže soutěž byla extrémně dlouhá. Bála jste se toho před jejím zahájením?
Samozřejmě tam nějaké obavy byly, ale soutěž probíhala hladce. Holky hodně skákaly na první pokus a dost se jich dostalo i na 460. Pauzy byly samozřejmě delší, ale snažila jsem se udržovat a povedlo se mi to, protože jsem se necítila nijak unavená a síla tam pořád byla, takže jsem ráda, že se mi to podařilo zvládnout.
Mohla jste se opět spolehnout na svůj početný fanklub z řad rodiny a přátel, který vás doprovází na každém vrcholu?
Samozřejmě tady byli. Je to sem kousek, ale myslím, že by za mnou jeli až na konec světa. Všichni byli nadšení a brečeli. Vždy z nich čerpám energii a těším se, až to s nimi oslavím. V kombinaci s neuvěřitelnou atmosférou, která tady panovala, kdy plné tribuny fandily opravdu každému, to byl nezapomenutelný zážitek.
Je pro vás atletický rok 2024 tím průlomovým?
Dalo by se to tak říct. Hodně jsem se posunula. Teď mám už národní rekordy v hale i venku. Hodně jsem zlepšila práci na tyči, ale pořád vím, že tam je hodně chyb a mám na čem pracovat. Potřebuji také zrychlit. Medaile z HME byla sice skvělým úspěchem, ale ještě víc si cením právě pátého místa z olympiády. Věřím, že mi to otevře třeba i dveře na některé mítinky Diamantové ligy.