Svoboda: Po Římě mi bylo, jako bych prohrál druhou světovou
Petře, vybavily se vám před startem vzpomínky na loňský mítink, kdy jste se tu zranil?
Začalo to ještě hůř. Při rozcvičování se mi zablokovalo koleno. Neudělal jsem pořádně ani liftink. Zvažovali jsme s trenérem, jestli vůbec startovat.
Jak se vám povedlo nakonec se rozcvičit, a k takovému výkonu?
Urval jsem to silou. Šel jsem přes to a snažil se na to nemyslet. To mi nakonec asi dost pomohlo, navíc mi vyhovovali soupeři podobné úrovně. Povedl se mi start a pak už to šlo.
Foto: J. Kucharčík
Jak hodně vám osobně pomohl dnešní závod?
Hodně. Vrátilo mi to sebedůvěru, kterou jsem ztratil po Zlaté tretře a hlavně Římě, odkud jsem se vrátil, jako kdybych prohrál druhou světovou válku. Už jsem začal vymýšlet, co jsme udělali v přípravě špatně.
Vyhlásil jste cíl zaběhnout pod 13 vteřin, jak vás to k němu přiblížilo?
Pro letošní rok bychom s trenérem chtěli 13.10. Sedmnáct setin, to je ještě daleko, ale tady na té úrovni se posouváte hlavně hlavou.
Ten čas byste zaběhl rád už teď v Budapešti?
Ne, to ne, tam na to nebudou soupeři, ale běžet na sebe, třeba jako při minulém rekordu v Táboře mě může zase povzbudit. Nejrychleji bych ale běžel rád ve finále mistrovství Evropy v Barceloně.
V čem vidíte po dnešním závodě rezervy?
Přeběh osmé a deváté jsem mi nepovedl, tam jsem dost ztratil. To mě utvrzuje v tom, že se ještě můžu zlepšit.