Svobodová je českou rekordmankou
Z pohledu samotné závodnice zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že právě dnes přišel její velký den. „Cítila jsem se hrozně unavená, jen jsem polehávala a nechtělo se mi nic,“ popsala Jiřina Svobodová své stavy, které předcházely soutěži. „Ještě při rozeskakování byly ty pocity špatné, proto jsem se rozhodla, že budu skákat minimum výšek,“ doplnila svěřenkyně trenérského dua Lubenský – Ptáčník.
Únavou tak trochu vynucená strategie přinesla sladké plody. Jiřina se na nedávnou otevřeném atletickém stadionu v Plzni Skvrňanech před zraky asi čtyř stovek diváků postupně přenesla přes 435, 455 a dokonce 471 cm, což byl v tu chvíli její druhý nejlepší výkon kariéry. „Bylo tomu přesně naopak oproti předcházejícímu průběhu sezony, kdy se mi vždy dařilo rozcvičení, ale v samotném závodě to už tak nešlo. Tentokrát platilo, že čím výš jsem skákala, tím to bylo lepší,“ popsala Jiřina cestu, která ji přivedla až k prahu českého rekordu.
Zbývalo udělat poslední, ale nejtěžší krok. Napoprvé to ještě nevyšlo, ale už po druhém pokusu mohla jásat. „Supr pocity. Všechno se sešlo. Podmínky, dobrý sektor, diváci, kterých na tyčku přišlo celkem dost. Závod jsem si užívala a i proto rekord možná padl,“ vypočítávala, co všechno k historickému zápisu přispělo.
Jiřina u jednoho posunutí národního maxima nechtěla zůstat a nechala si laťku zvýšit o dalších pět centimetrů na 4.81 m. „Dva skoky na té výšce úplně marné nebyly, ale kvůli euforii jsem se už tolik nekoncentrovala. Navíc mi to přišlo už pořádně vysoko, ta číslovka vypadala docela hrozivě, tolik u nás neskáčí leckteří chlapi. Ale aspoň jsem si to osahala pro příští pokusy,“ prohlásila Svobodová.
Pro tyčkařku a její tým znamená dnešní výsledek hodně.
Především je ubezpečil, že se vydali správnou cestou. „Musím říct, že už jsme byli docela nervózní. Na trénincích vše
vypadalo skvěle, ale v závodech to ne a ne prodat. Možná proto, že
jsme dělali příliš mnoho technických změn naráz a já si musela hlídat moc věcí.
Dneska jsem zkusila se vrátit k jedné dílčí věci z dřívější doby a
vyplatilo se to,“ kvitovala
novopečená rekordmanka, která si za svůj příspěvek do dějin žádnou zvláštní
odměnu neplánuje.
„Ale možná Peťan něco speciálního
vymyslí,“ pošťuchuje svého chotě, rekordmana na překážkách. Precedens by tu
byl. Když její předchůdkyně Baďurová skočila halové maximum, obdržela od svého
budoucího manžela Tomáše Janků 465 růží, jednu za každý centimetr. „To by pro mě nebylo. Pro mě je hlavní
odměnou ten výkon. A zbytek spraví dobrá véča,“ dodá s úsměvem Svobodová, které nyní patří oba české rekordy v hale (470 z Doněcku) i venku. Nynějšími 476 z Plzně se kromě toho zařadila na páté místo letošních světových tabulek.
Telegraficky doplňme další výsledky ze 4. ročníku specializovaného tyčkařského mítinku. Za vítěznou Svobodovou se prosadily další české závodnice, obě svěřenkyně Zdeňka Lubenského. Druhá Romana Maláčová skočila 425, třetí Aneta Morysková 405 cm. Mezi muži došlo na čele k plichtě, když se o prvenství podělili za 562 Michal Balner a Lotyš Mareks Arents. Třetí příčka visela o poznání níže, a rovněž tu došlo k rovnosti zápisu, 502 zvládli shodně Švýcar Richards a Lukášové Posekaný a Bechyně.
Druhý jmenovaný a starší z dvojice byl i organizátorem mítinku. „Chtěli bychom poděkovat sponzorům a všem pomocníkům, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na uspořádání Plzeňské tyčky 2013 a v neposlední řadě všem závodníkům za jejich skvělé výkony a účast. V příštím roce budeme i nadále naplňovat motto celé akce ,Aktivním sportem proti drogám' a plzeňská atletika bude na novém atletickém stadionu předvádět jen ty nejlepší výkony,“ uvedl na svém facebookovém profilu Lukáš Bechyně.
