Zdejší tréninkové centrum nese rukopis Vitalije Petrova, bývalého kouče Sergeje Bubky a Jeleny Isinbajevové, který zde (hlavně) tyčkařům vybudoval skvělé zázemí. „Mám pocit, že je tu skákání o tyči uzpůsobeno úplně vše,“ hlásí z Formie nadšeně Jiřina Svobodová, která tu je spolu s kolegy ze skupiny trenérů Ptáčníka a Lubenského a dalšími českými atlety na soustředění.

„Mají tu tři doskočiště obrácená do různých světových stran, aby bylo na výběr podle směru větru, výborně vybavenou posilovnu s hrazdami, trenažéry a různým nářadím pro imitace a pro případ špatného počasí tu je tunel, kde je také možno skákat,“ říká s tím, že právě této možnosti využívali víc než si přáli, neboť první polovinu soustředění bylo v rozporu s předpovědí i vzhledem k poloze ve střední Itálii nečekaně deštivo. „Tunel je takový zvláštní hangár, ve kterém se skáče proti zdi a doskočiště je strašně daleko od šuplíku, takže mi chvíli trvalo, než jsem se s tím srovnala, ale nakonec se to povedlo a splnilo to svůj účel,“ pochvaluje si Svobodová, pro níž je v této fázi přípravy skákání takřka denním chlebíčkem (viz i přiložené video, na kterém skáče z 12 kroků do výšky 450 cm).

„Zdeněk (Lubenský) chce využít podmínek, abychom toho naskákali co nejvíce, a je to znát. Zatímco před halou se mi vzhledem k pozměněnému úchopu povedl jeden skok z deseti, teď jich zvládnu za trénink třeba třicet. Nechci z toho usuzovat, že budu skákat v sezoně výše, ale výkonnost by měla být stabilnější,“ věří Svobodová, která v letošní hale coby úřadující mistryně Evropy a šestá z olympiády obsadila na HME smolné čtvrté místo.

„Aktuálně se cítím dobře, asi srovnatelně s minulou sezonou. Silově na tom už snad ani lépe být nemůžu, co se týče rychlosti, tam se ještě uvidí, neboť na ni se v tréninku zaměříme až tak za týden, za dva,“ prozrazuje s tím, že i z hlediska zdraví je zatím vše víceméně v pořádku. „Jen poslední tři dny mě začal trochu pobolívat přední stehenní sval, ale snad by to mělo být jen z přetížení,“ chce věřit.  

Ze soustředění se spolu se skupinou vrací v neděli, zanedlouho poté by ji už měly čekat první závody. „Určitě bych měla jet na Diamantovou ligu do New Yorku (25. 5.) a předtím budu asi startovat na extralize (18. 5.), ale to ještě uvidíme. Zatím ten program nemáme ještě pevně stanovený,“ říká a z jejích slov je patrné, že to momentálně ani příliš neřeší. Z perspektivy dvoufázových tréninků a velkého objemu skoků přes gumu se asi není čemu divit.

A tak jako ožehavější „problém“ se aktuálně jeví spíše to, kde se v zemi těstovin dostat k pořádné porci masa nebo čím si zpestřit tréninkovou dřinu. Jednu z mála příležitostí – výlet do nedalekého Říma – si tak Jiřina náležitě užila, o čemž svědčí i přiložený snímek od slavného Kolosea.

Kdo ví, třeba je ten výjev předzvěstí budoucnosti. Že stejně jako těmto starověkým Římanům bude Jiřina vládnout i světové tyči. Takové sebenaplňující proroctví by se nám všem určitě líbilo.