Tabačková: V nové skupině jsem spokojena

V Potchefstroomu jste na soustředění poprvé. Jak se vám zde líbí?
Co se týká oštěpařské přípravy, tak bychom asi jen těžko hledali lepší místo. Je to tady perfektní Vycházejí nám maximálně vstříc. Máme vše, co k tréninku potřebujeme. Navíc je zde teplé počasí. Líbí se mi tady. Je to zatím nejlepší tréninková destinace, kterou jsem navštívila. Mimo tréninku jsem toho tady moc nestihla prozkoumat, ale chystáme se na lví farmu, tak se těším.

Poprvé absolvujete tak dlouhé soustředění. Jak se s tím srovnáváte?
V Africe strávíme dohromady dva a půl měsíce. Musím se přiznat, že druhý týden jsem měla takovou malinkou krizi, ale už se to srovnalo a líbí se mi tu čím dál víc. Navíc z naší skupiny tady bydlíme každý sám, takže si nelezeme na nervy a můžeme si v klidu odpočinout.

Ve skupině Jana Železného jste od podzimu loňského roku. V čem se nejvíce změnil váš trénink?
Trénink je úplně jiný. V podstatě vše je nové. Nejde jen o skupinu, ale i styl trénování nebo destinace, kam jezdíme na soustředění. V Ostravě jsme trávili na tréninku delší čas. Tady se zaměřujeme více na kvalitu, takže trénink kratší, ale o to intenzivnější. Líbí se mi, že řešíme opravdu každý detail v technice. Jdeme také více do rychlosti a naopak nechceme nic uspěchat s posilovnou. Sílu můžu dohnat vždycky.

Jak těžký pro vás byl přechod z Ostravy do Prahy?
Když jsem byla menší, tak jsem byla totální „antipražák“. Postupem času mě to ale pustilo. Od podzimu, kdy jsem přešla do nové tréninkové skupiny, jsem v Praze strávila všeho všudy tak měsíc, takže jsem se tam až tak neadaptovala, ale myslím, že to bude v pohodě. Spíš když přijedu domů do Ostravy, tak občas dostávám sežrat, že už chytám pražský přízvuk.

Cítíte jako přínos, že trénujete po boku takových jmen, jako jsou Jakub Vadlejch nebo Petr Frydrych?
Já jsem typ člověka, který se v tréninku od ostatních snaží okoukat hodně věcí, které pak zapojuji do své přípravy. Kluci samozřejmě hází úplně jinak, ale snažím se si i od nich něco vzít. Navíc se nám i sami věnují a vždy nám poradí. Beru to tak, že nemáme jen jednoho trenéra, kterým je pan Železný, ale dost nám pomáhají právě Kuba s Frýďou.

Ve skupině nejste jedinou dívkou. Společně s vámi trénuje i Irena Šedivá. I to je pro vás pozitivum?
Rozhodně je to velké plus. Kluci jsou fyzicky někde úplně jinde a v mnoha směrech bych je nestíhala. Při běhání třeba ještě trošku ano, ale s Irčou chodíme všechno spolu. Myslím, že jsme si sedly i lidsky, máme podobný smysl pro humor. Celý trénink dokážeme vtipkovat. Celkově se mi ve skupině moc líbí.

Jaké máte ambice pro letošní sezónu?
Hlavním cílem je, aby se mi podařilo kvalifikovat na mistrovství Evropy do Berlína, k čemuž se potřebuji zlepšit. Limit je přes 59 metrů. Ráda bych také konečně pokořila šedesátimetrovou hranici.

V loňské sezóně vás limitovalo bolavé tříslo a loket. Jaký je momentálně váš zdravotní stav?
Loket mě bolí nadále, ale to je věc, se kterou se budu potýkat delší dobu. S tím souvisí i bolest zad. Tříslo je už naštěstí v pořádku.