Téma týdne: Běhání je "in"
Kdo se alespoň tu a tam ocitne v pražských parcích v období po obvyklé pracovní době, nejspíše si toho už povšiml. Oproti dřívějším dobám výrazně přibylo těch, kteří okolo klusají, popobíhají či dokonce nefalšovaně běží. Typologie těchto osob je různá, charakteristická trička však na mnohé prozrazují, že řada z nich alespoň nějak zavadila o běžecký seriál Prague International Marathon.
Právě na akcích PIM je vzrůstající obliba běhání snadno doložitelná. Počty startujících zejména na kratších tratích rok od roku skokově rostou (viz graf) a v případě letošního půlmaratonu, který se poběží v sobotu druhého dubna, došlo už dva a půl týdne před startem k vyčerpání kapacity, kterou je Praha schopná zvládnout. Podobný vývoj lze čekat i u zářijové Grand Prix na 5 a 10 km a časem možná i květnového maratonu, na který se podle organizátorů přihlásilo k prvnímu lednu téměř čtyři tisíce běžců, tedy o 20 % více než ve stejném období před rokem. Nárůst přitom způsobují zejména domácí běžci, poměr zahraničních účastníků vytrvale klesá a vloni cizinci činili jen čtvrtinu startujících na půlmaratonu oproti 43 % ještě v roce 2006.
Hlad po masových městských bězích se však netýká jen hlavního města. Značný zájem o závod pojatý ve velkém stylu byl vloni i v Olomouci, kde se na premiérový ročník tamního půlmaratonu (pořádá jej tým kolem Carla Capalba, který je hlavou i seriálu PIM) postavilo na 1200 běžců a běžkyň. Na prahu čtyřciferných hodnot z hlediska počtu startujících (vloni 932) stojí i Pardubický vinařský půlmaraton, který je letos po roční přestávce také mistrovstvím republiky na této trati a za nímž stojí hoteliér Oldřich Bujnoch.
Stejně jako v zahraničí, tak i u nás jsou velké městské závody, podporované propracovaným marketingem a ověnčené řadou doprovodných akcí, největšími tahouny vzrůstající obliby běhání. To však neznamená, že by další běžecké akce byly na úbytě. „Počet účastníků na menších závodech rok od roku také stoupá, byť většinou ne v tak vysokých procentech. I tady jde především o velká města a jejich okolí,“ říká novinář a hlasatel Ivo Domanský, který se na tuzemské běhy mimo dráhu dlouhodobě specializuje.
V jím sestavované termínovce najdete už okolo devíti set závodů, a to tam prý ještě dalších zhruba 150 z různých důvodů chybí. „Každý rok se přihlásí 50 až 60 nových běhů a zaniká sotva polovina z tohoto počtu,“ přidává Domanský další důkaz, že běhání jde nahoru i jako celek. A nejen v tuzemsku. Jen v Evropě se podle údajů PIM každoročně pořádá už přes 500 maratonů a běžeckých akcí se účastní více než 80 milionů běžců.
Čím si takovou oblibu běhání vysvětlit? Důvodů je nepochybně řada, jedním z hlavních však je vzrůstající životní úroveň, která lidem umožňuje starat se i o něco jiného, než jen o uspokojování základních životních potřeb. Velkou roli hraje i to, že běhání je sportovní aktivitou, na níž netřeba mít kdovíjaké vybavení a lze ji provozovat takřka kdekoliv a kdykoliv.
Ani to by však samo o sobě pro vzbuzení tak masového zájmu nejspíš nestačilo, kdyby se běhání neujala komerční sféra, která z něj i za pomoci módy v oblékání udělala v určitých kruzích atraktivní lifestylovou aktivitu. Ostatně stačí se porozhlédnout po již zmíněných parcích. U některých pobíhajících jedinců je dostatečně úhledný a trendy outfit zjevně když ne důvodem k běhání, tak alespoň nezbytnou podmínkou, aby vůbec vyrazili. To se pak obráží i v účasti na závodech, zejména těch velkých. Být při nich, a aktivně se jich zúčastnit, je zkrátka „in“.
Může mít vlna přízně, na níž se běhání aktuálně nachází, nějaký vliv i na výkonnostní sport? Okamžitý těžko, drtivou většinu běhací masy tvoří ti, které bychom mohli nazvat rekreačními či příležitostnými sportovci, a z nich se nějaký talent evropské úrovně vynoří jen těžko. Jinak tyto naděje však vyhlíží při pohledu do budoucna. Každý během nadšený rodič či prarodič zvyšuje šance, že se další generace bude běhání věnovat intenzivněji, než ta současná.
Dřívější Témata týdne
