Téma týdne: Junioři mají na co navazovat
Třikrát zlatý Kaunas
Letošní ročník je v pořadí už jedenadvacátý. Šampionátu předcházelo trojí vydání tzv. Evropských juniorských her. Čeští závodníci se akce zúčastňují od prvopočátku, před rokem 1993 samozřejmě ve společné výpravě se Slováky. Nejvíce zlatých medailí, a tedy i nejcennější sbírku přivezli Češi v roce 2005 z Kaunasu. Byly tři a postarala se o ně stejná generace, která zářila už od MS do 17 let v Sherbrooku – jmenovitě Zuzana Hejnová na 400 m překážek, Denisa Rosolová pod dívčím jménem Ščerbová a ještě v dálce, a také Remigius Machura v kouli.
Medaile, o něž se soutěží v Tallinnu
foto: tallinn2011.org
Pět medailí ze San Sebastianu a Hengela
Co do počtu cenných kovů byl však tento výsledek překonán dvakrát. Hned při první samostatné účasti ČR v roce 1993 v San Sebastianu se podařilo sesbírat pět medailí. Zlato ze stovky a stříbro z dvojnásobné trati si odvezla Hana Benešová, dalším titulem ji doplnila půlkařka Ludmila Formanová, druhým místem desetibojař Poděbradský a bronzem výškař T. Janků. Suma sumárum, bilance 2-2-1.
Stejný počet umístění na "bedně", ovšem ve skladbě 1-2-2 vybojovala výprava na předposledním ME před čtyřmi lety v nizozemském Hengelu. Tehdy se zásluhou svého skvělého finiše stal juniorským šampionem ve stýplu Jakub Holuša, druhé skončily sedmibojařka Klučinová s kladivářkou Šafránkovou a na taktéž vynikající bronzy dosáhly sprinterka Čechová (100 m) s další vícebojařkou Ogrodníkovou.
Obhajoba třech stříbrných
Dosud nikdy se od dob rozdělení federace nestalo, že by Češi zůstali na MEJ bez medaile. Dokonce jsou minimálním standardem dva cenné kovy, jedinou výjimku tvoří slovinská Lublaň 1997, kde zůstalo u Oravcova bronzu na půlce. A pohled do nejbližší minulosti, tedy na výsledky předešlého šampionátu v srbském Novém Sadu, dokládá, že je na co navazovat i letos. Předloni se junioři blýskli třemi stříbry v podání Kateřiny Cachové v sedmiboji, Jakuba Živce na pětce a štafety Říčař, Šťastný, Maslák, Zich na 4x100 metrů.
Navázat na nepřerušenou medailovou linii se v Tallinnu pokusí 27členná reprezentace. Žhavých želízek je tentokrát možná o něco méně než předloni, na druhou stranu nikde není psáno, že někdo z ostatních nemůže překvapit. Podle letošních tabulek mají nejblíže stupňům vítězů oštěpařka Irena Šedivá a půlkař Miroslav Burian. Oba jistě dobře ví, jak je ošemetná role favorita, zvlášť trpké zkušenosti nasbíral Burian, když už dvakrát nepostoupil o setiny do finále - na dorosteneckém i juniorském MS. Nejen jemu dotřetice, ale i ostatním nezbývá popřát úspěch, cenná budou však zcela jistě všechna finálová umístění, před dvěma lety jich bylo hned jedenáct.
Takřka tisícovka sportovců, nejpočetnější Němci
Podle údajů pořadatele se přihlásilo na mistrovství Evropy celkem 954 atletů - tedy prakticky stejně jako do Nového sadu - včetně řady světových šampionů i rekordmanů své kategorie. Ze shodného počtu 47 výprav jako předloni disponuje opět největším týmem Německo, které přihlásilo 85 atletů. Následují s odstupem Francie (65 reprezentantů), Velká Británie (57), Španělsko (55), Itálie (53) a Rusko (50). Domácí vysílají do boje 27 juniorů a juniorek, tedy stejně početný tým jako my. Spolu s doprovody, kterých má být 678, tak na MEJ cestuje přes 1600 účastníků.
Potřetí v Pobaltí
Do Estonska zavítá juniorský šampionát poprvé, ovšem z pobaltských republik zbývá jako poslední. ME této věkové už totiž hostily lotyšská Riga před dvanácti a litevský Kaunas před šesti lety. I když nepočítáme dohromady bývalou Jugoslávii (Varaždín 1989, dnešní Chorvatsko) a její následnické státy Slovinsko (Lublaň 1997) a Srbsko (Nový Sad 2009), ani spojení Němecek - západní (Dusiburg 1973) a východní (Chotěbuz 1985), či bývalý SSSR (vedle Pobaltí ještě Doněck 1977), najdeme země s více než jedním pořadatelstvím. Nizozemci hostili MEJ v Utrechtu 1981 a Hengelu 2007, Řekové v Aténách 1975 a Soluni 1991. Česko ani dřívější Československo měření nejlepších evropských juniorů zatím nepořádalo.
Archiv Témat týdne naleznete po kliknutí v levém sloupci menu.
