Téma týdne: Kniha ohrožených rekordů – stav k 31. 1. 2011

Aktuality
úterý 1. února 2011
Závodní sezona se stále teprve rozbíhá, přesto už málem padl jeden oficiální světový rekord a forma některých jedinců vypadá natolik slibně, že lze uvažovat i o dalších útocích.

Toto není seriózní analýza. Aby takovou být mohla, museli bychom mít větší soubor faktů a méně předpokladů a domněnek. Jenže co chtít po oněch několika málo závodech, které si už mezinárodní i lokální termínovky stihly odškrtnout? Na druhou stranu některé indicie, jež se z počínajícího přívalu výsledků vylouply, vypadají závažně nebo alespoň působí dráždivě. Ostatně jako vždy, když je ve hře možnost posunout známé hranice lidských možností.

„Kniha“ v titulku je samozřejmě nadsázkou. Na seznam světových rekordů, které se v letošní halové sezoně už ocitly ve skutečném ohrožení, bychom si vystačili s útržkem papíru. Dost velkým, aby se tam vešel výkon Kubánce Javiera Sotomayora z HMS v Budapešti 1989. Jeho 243 cm do výšky totiž vyzval v sobotu v Hustopečích ruský bohatýr Ivan Uchov, a div že nebyl úspěšný (posuďte sami třeba na tomto videu).

Uznávaný odborník Alfonz Juck, který jako manažer závodu viděl pokus na vlastní oči, poté v jednom z rozhovoru prohlásil, že Uchov může rekord překonat už brzy. Podstatné je slůvko „může“. Stačí totiž zůstat u výšky a vzpomenout si na Blanku Vlašičovou a její předlouhý, leč zatím neúspěšný seriál na téma: „Jak jsem útočila na Stefku Kostadinovou“. A to má úřadující světová atletka roku na kontě řadu výkonů opravdu těsně pod Bulharčiným rekordem z Říma 1987 (1x208, 1x207 a 3x206). Uchov byl zatím nejblíže předloni, kdy skočil 240 cm. Na druhou stranu je však tento „bourák“ s diskařskou minulostí, který se v minulosti vedle vysoké výkonnosti proslavil i svou opileckou etudou na mítinku v Lausanne, nepochybně jiného, a pro překonání rekordu nejspíš vhodnějšího, psychického ustrojení.

Delikventi při síle
Tolik k rekordu, který se na základě dosavadních událostí sezony jeví jako nejohroženější. Vedle něj však lze vytipovat několik dalších adeptů, u nichž je dobré nad jejich vyhlídkami zapřemýšlet. Už proto, že vyzyvateli těchto rekordů jsou sami jejich loňští autoři, kteří navíc vypadají v úvodu sezony „zatraceně“ dobře.

Francouzský trojskokan Teddy Tamgho, který se před rokem postaral o fantastický epilog halového šampionátu v Dauhá, už  stihl v poslední dekádě ledna na dvou rozehřívacích soutěžích ve své domovině předvést opravdu dlouhé skoky 17.46 a 17.59. K vlastnímu maximu tak tomuto 21letému borci chybělo v druhém případě 31 cm. Co se bude dít, až bude rozzávoděný a v plné formě? Možná velké věci, třeba také ale ne. K opatrnosti velí jeho vlastní příběh z loňské venkovní sezony – v červnu mu chyběly dva centimetry k 18 metrům, pak ale přišlo zranění a výsledkem byly skoky podstatně kratší a „pouhý“ bronz na ME v Barceloně.

V době halového šampionátu v Dauhá nebyl překonán jen rekord v trojskoku, o posunutí lidských hranic v halovém sedmiboji se v tom čase na druhé straně zeměkoule v americkém Fyetteville postaral domácí Ashton Eaton. A tento čerstvě třiadvacetiletý mladík od té doby na své výkonnosti ještě řádně zapracoval, což se projevilo mj. více než metrovým zlepšením v kouli (nově 14.22, při rekordu 13.12) a vyšperkováním už tak hodně kvalitních překážek (7.64, při rekordu 7.77). Při exhibičním trojboji v New Yorku, kde byla kromě zmíněných ještě výška (Eaton 205, při rekordu 210), pak na základě těchto výkonů předčil své věhlasnější kolegy Trye Hardeeho a Bryana Claye.

A když už jsme u víceboje... Také Britka Jessica Ennisová není co se týče překonání halového maxima bez šancí. Vloni na HMS jí k výkonu Iriny Bělové, reprezentující tenkrát v roce 1992 Společenství nezávislých států (nástupce SSSR), scházelo 54 bodů. V lednu si přitom i Ennisová podobně jako Eaton vytvořila nové maximum v kouli a v překážkách zaostala za svým národním rekordem 7.95 jen o dvě setiny. Jenže... Musí-li se obecně k historickému maximu sejít řada výjimečně příznivých okolností, u víceboje to platí (více)násobně.

Potud výčet ohrožených rekordů, u nichž se lze opřít alespoň o nějaká „tvrdá data“, dále jsou již jen krajina spekulací a očekávání. I ta však působí vábivě. V jaké formě se asi v neděli vrátí bývalý robot na světové rekordy Jelena Isinbajevová? Co předvedou překážkáři? Robles v minulosti Colinsův rekord těsně atakoval (v roce 2008 mu chyběly tři setiny), do toho se v Evropě zjeví po letech Liou Šiang a v zámoří číhá David Oliver. Z hlediska běžeckých rekordů pak bude zajímavé, zda nějak zamíchají kartami Afričané, kteří zatím halovou sezonu spíše opomíjeli, případně zda se (chtělo by se říct – jako obvykle) neurodí nějaké překvapení v rozlehlých ruských dálavách.

Adam Pražák