Thorkildsen: Stometrový hod? Není nemožný!
Nedávno jste na Zlaté lize v Oslo vylepšil norský rekord na 91,59 m. Kde hledat příčiny vaší letošní formy?
Prohlásil jste, že je možné hodit přes sto metrů…
Řekl jsem, že to není nemožné a to je rozdíl (úsměv).
Přesto, jak vážně to myslíte?
Myslím, že to doopravdy reálné je, musí se ovšem sejít mnoho věcí najednou. Je třeba mít výtečný den po fyzické i psychické stránce, musí foukat ten správný vítr, být správná teplota... Jednou bych toho chtěl určitě dosáhnout, ale je to ještě dlouhá cesta. Přece jen, schází mi ještě sedm metrů. Možná za pár let.
Co musíte vylepšit nejvíce?
V technice je ještě několik věcí, které musím vypracovat.
Na soustředění jste byl společně s Janem Železným, radil vám něco? Můj trenér Martinsen s ním konzultoval. Hodně se od něj učíme, hlavně v technice. V dřívějších dobách v ní byl jednoznačně nejlepší.
Sledoval jste Jana, když jste byl malý? Pamatujete si, kdy jste poprvé zaznamenal, že hází?
Přesně ne. Vzpomínám si ale na dojem, který na mě udělal. Byl obří rozdíl mezi ním a ostatními.
Myslíte, že může na letošním ME bojovat o zlato nebo to bude souboj jen mezi vámi a Finem Pitkämäkim?
Je už samozřejmě trochu starší, bylo mu čtyřicet. Určitě s ním ale počítám do finálové osmičky.
Dovedete si představit sama sebe, jak házíte ještě ve čtyřiceti?Pokud mi to zdraví dovolí a vyhnou se mi vážná zranění, tak to možné je.
S Pitkämäkim se toto jaro výkonnostně honíte, ale k přímému souboji ještě nedošlo...
Budeme házet v Kuortane, což je pro oštěp vynikající místo. Bude to napínavé.
Je vaše rivalita podobná jako mezi sprintery Gatlinem a Powellem? (smích) Stovka mužů je trochu jiný sport. Ovšem určitě je zajímavé, když jsou dva atleti výkonnostně takhle blízko sebe a navzájem se předhánějí.
Na olympiádě v Aténách jste házel s čapkou, i teď máte na hlavě slušivou pokrývku. Chodíte v ní i spát?
Ne. S čapkou jsem házel jenom v olympijském roce. Proč? Jen tak. Výhodou je, že nemusíte nijak zvlášť upravovat vlasy, když jdete na plochu (smích).
Pozoruhodně oblečený jste i na fotografii, kterou jste si vyvěsil na své internetové stránky. Stojíte v leteckém overalu před helikoptérou. Řídil jste jí?
Zařídil mi to strýc, který pracuje v armádě. Letěl jsem asi 200 metrů tam a zase zpátky. Vedle mě seděl pilot, který byl připraven zakročit. Byla to legrace, lepší než videohry. Bylo to takové přirozené.
Co jiné extrémní aktivity? Lákají vás?
Dělával jsem skateboarding a snowboarding, ale už jsem toho nechal. V těchto sportech je příliš velké nebezpečí zranění.
A fotbal, kvůli němuž teď mnozí šílí, sledujete?
Ne, fotbal nemusím. Hrával jsem ho, ale na koukání se mi nelíbí.
