Tretra se vydařila. Za rok zase s Boltem

Zlatá tretra může být spokojena, skončený mítink co do kvality výkonů překonal předešlých osm ročníků. I ve srovnání s probíhající sezonou si stojí vysoko, jen čtyři podniky Diamantové ligy byly dle tabulkového hodnocení lepší, naopak až za Ostravou skončily Oslo a New York. „Je vidět, že kvalita tu byla, i když vypadlo několik závodníků,“ těšilo ředitele Tretry Jana Železného. „Je tu nový stadion s rychlým povrchem, který ale vyhovuje i technikám,“ zdůraznil.

Největším výpadkem byla vedle výškaře Barshima pochopitelně závodící legenda sprintu Bolt, který dal přednost přípravě. Na druhou stranu jeho omluvenka znamenala jednoznačný příslib pro příští rok. „My už to ani nebudeme ohlašovat, je to jisté, že tu bude. Jen upřesníme disciplínu, ve které bude startovat,“ potvrdil sportovní manažer mítinku Alfonz Juck.

Statistické okénko

Světové výkony roku sice zaznamenala Tretra „jen“ v ženské kouli a desítce. O tu navíc ještě včera přišla, když Etiopanka Defarová zaběhla krátce po Ostravě ve švédské Sollentuně 30:08.06, tedy ještě o necelých 19 vteřin rychleji než krajanka Dibabaová na vítkovickém stadionu. Pět (staro)nových lídrů mají aktuální evropské statistiky a domácí atletiku může těšit, že jsou mezi nimi čtvrtkaři Maslák a Hejnová (45.22 a 53.32). Suverénka nad dlouhými překážkami navíc zaběhla jeden ze tří včerejších nejlepších časů na českém území v historii, přičemž ve všech případech šlo o ženské disciplíny – 10000 m a stýpl.

Zacílení pořadatelů na rekordy mítinku bylo relativně úspěšné, padlo jich celkem pět, včetně toho nejstaršího mužského díky Jamesovi na hladké čtvrtce. Naopak ženský „držák“ na 100 m překážek přežil i útok největší hvězdy disciplíny Pearsonové, přeci jen to byl její první start v sezoně. Australanka sama z něj však byla nadšená. Značku „MR“ posunula z domácích Hejnová.

Oddaný tyčkař

Staronový rekordman Tretry v tyči Renaud Lavillenie posunul svůj loňský výkon o 2 cm na 592 a poté zkoušel i šest metrů. Proč to nevyšlo? „Byla to už trochu dlouhá soutěž a udělal jsem tam jednu menší chybu v rozběhu, což na této výšce stačí k neúspěchu. Ale cítil jsem se tu lépe na šesti metrech než loni,“ nechal se slyšet sympatický Francouz.

Člen tyčkařské rodiny – otec trenér, bratr rovněž skáče – je velmi oddaný své disciplíně, na zahradě si nechal zřídit sektor. Na druhou stranu Lavillenie běžně startuje na domácích soutěžích i v jiných disciplínách a nejoblíbenější má překážky, které umí za 14.51. To vede k otázce, zda neuvažuje o desetiboji. „Je to jeden z mých „projektů“. Chtěl bych si ho zkusit někdy na konci sezony, ale zatím nevím, kdy to bude. Věřím si tak na 7000 bodů,“ povídal s úsměvem tyčkařský šampion, který pochopitelně největší slabinu vidí ve vrzích.