Trio maratonských nadějí
Projekt vyšel z iniciativy společnosti Prague International Marathon (PIM). „Hledání elitních českých běžců je pro nás stále obtížnější,“ přibližuje vznik myšlenky na Czech Marathon Hopes Jana Moberly, která se v seriálu závodů PIM stará právě o špičkové vytrvalce, „a tak jsme si řekli, že s tím zkusíme něco udělat. Nečekáme od toho zásadní obrat, ale i malá pomoc je pomoc.“
Dnešní podpis smlouvy mezi trojicí maratonských nadějí se zástupci sportovní značky nebylo prvním oficiálním představením projektu, i když pochopitelně důležitým krokem v přípravě. Linda Vítová, Anežka a Eliška Drahotovy se díky tomu setkaly na podzim se světovým rekordmanem Patrickem Makauem (viz foto: PIM). „Chceme, aby se s africkými běžci setkávaly, a to nejen při závodech, ale třeba i v tréninkovém kempu,“ naznačuje Moberly směr, jakým chtějí mladé sportovkyně nasměrovat.
Proč padla volba právě na skupinu dívek vedených trenérem Ivo Pitákem (na foto vpravo)? „Líbí se nám jejich všestrannost, a také potřebujeme mladé, kteří dovedou prohánět starší,“ argumentuje Moberly a hned připomíná čerstvé stříbro Anežky Drahotové na patnáctistovce při šampionátu dospělých. Celá trojice se připravuje na sportovním gymnáziu v Jilemnici, studuje podle individuálního plánu. „Velká výhoda je, že všechna sportoviště máme v okruhu pěti minut chůze, třeba Linda trávila v Praze denně minimálně dvě hodiny v dopravě. Tady, když mají dvě hodiny ve škole, na kterých zrovna nemusí být, můžeme to využít k tréninku,“ vysvětluje trenér Piták.
Pokud jde zmíněnou všestrannost, tu vskutku splňují do puntíku. Linda Vítová (na foto mezi Drahotovými), „atletickým věkem“ juniorka, se sice věnuje především triatlonu, ale mohli jsme ji zahlédnout třeba i při halových atletických soutěžích. Dorostenky Drahotovy vyčnívají při chodeckých závodech, ovšem ani jim nejsou cizí jiná odvětví a nedá se říct, že by samy některý sport významněji preferovaly. „Záleží na období, co zrovna děláme. Když jezdíme na kole, tak nás baví kolo, teď je to třeba zase běh,“ říká s úsměvem Anežka (na foto sedí vlevo) a její kolegyně souhlasně pokyvují.
Vše vychází z filozofie trenéra Pitáka. „Jsem přesvědčený, že nemá smysl se v jejich věku specializovat, dokud se zlepšují všestrannou prací. Když plaveme, jde nám především o techniku a podobné je to u běhu, gymnastiku by zase měl provozovat každý sportovec, kolo pak využíváme k objemové přípravě, přičemž šetříme klouby,“ vypočítává zkušený kouč, který ve stejném duchu vedl i svou nynější manželku Barboru Dibelkovou, která to pak na mistrovství světa v Helsinkách dotáhla k pátému místu v chůzi. I jeho samotného však někdy překvapí nečekané efekty tohoto způsobu přípravy. „Trénujeme třeba plavání a vyletí jim výkonnost v běhu,“ kroutí hlavou Piták.
Vedle pozdější specializace považuje za důležitou také konfrontaci se světem. A tak se dvojčata Drahotova pokusí nominovat na mistrovství světa o kategorii vyšších juniorů do Barcelony, a to hned na úvod sezony při chodeckém mítinku v Luganu. „Pokud se jim to povede, absolvovaly by celý pražský půlmaraton,“ nastiňuje Piták letošní plány s tím, že v opačném případě by je čekala pouze část trati.
Pro Lindu je vrcholem triatlonové mistrovství Evropy, které proběhne už dva týdny poté v Izraeli. U Anežky přichází v úvahu ještě i útok na limit pro MSJ na běžecké patnáctistovce. „Chtěla bych si to vyzkoušet, protože mezi dospělými bude mnohem těžší se prosadit,“ myslí si starší z dvojčat. „Budu se soustředit na chůzi, ale běžecké starty absolvuju také,“ přidala se sestra Eliška.
