U Pinkasů se zpívalo na počest Špotákové

U Pinkasů se zpívalo na počest Špotákové
Aktuality
pátek 25. srpna 2017
V pražské restauraci u Jungmannova náměstí se opět konalo setkání s novináři s oštěpařskou šampionkou. Už desáté, neboť tolik medailí ve své kariéře nasbírala. Spolu s tou jubilejní z Londýna se vedle ní vyjímala i čerstvě vybojovaná diamantová trofej v Curychu.

Mnoho oddychu si Barbora Špotáková vskutku neužila. Hned po včerejším vítězném finále prestižního seriálu v Curychu sedla v jedenáct večer do auta svého fyzioterapeuta Romana Karpíška a vyrazili na noční jízdu zpět. Žádné velké pospávání neproběhlo, spolu s trenérem Rudolfem Černým a kamarádkou Věrkou Cechlovou cestu ze Švýcarska do Česka prý prozpívali, aby udrželi řidiče bdělého. Domů do Unhoště pak Barbora dorazila v šest ráno a v devět vstávala, aby byla v jedenáct U Pinkasů. „Sice jen tři hodinky spánku, ale zase ve vlastní posteli,“ usmívala se dobře naladěná šampionka.

Aby také ne, vždyť včera přidala na závěr své jubilejní medailové sezóny „diamantovou“ tečku. Tečku, která překvapila i ji samotnou. „Ani jsem nečekala úspěch,“ přiznávala. Curyšský stadion moc ráda nemá kvůli zdejšímu zvláštnímu povrchu, a Barbora si všimla, že dělal velké problémy třeba mužskému šampionovi Vetterovi. Ovšem uspěla tu třeba před třemi lety na ME a uspěla i včera při „diamantovce“. V novém formátu, v němž rozhodoval pouze finálový závod, urvala šestým pokusem vítězství na svou stranu. „Ty předešlé mají větší hodnotu, protože byly za stabilní výkonnost v celé sezóně,“ ví nicméně majitelka – teď už pěti – diamantových trofejí. Možná i proto ji více než oslava v Curychu dojalo přivítání v její oblíbené hospodě U Pinkasů …

„Včera mě to nějak nevzalo, ale dnes jsem teda zase naměkko. To jste mě zase dostali,“ říkala pohnutě Bára poté, co na ni čekalo jednak tablo s vyobrazením profilových fotek s deseti cennými kovy, dále tričko s novinovými články a fotografiemi, a v neposlední řadě také tlumočený pěkný dopis od jedné fanynky. „Přání a podpora od lidí, které osobně neznám … to je něco, co mě neskutečně nabíjí,“ přiznává.

„Korunu“ však přivítání nasadila restaurace. Po každém předešlém medailovém úspěchu zde připravili Barboře nějaký ten dárek či překvapení – vlastní půllitr, místo pro štamgasta, základní kámen hospody a loni třeba „zástěru na medaile“ … A zahanbit se nenechali U Pinkasů ani tentokrát: malý sbor doprovázený na kytaru od souseda františkána zazpíval notoricky známou píseň o deseti malých černoušcích, pochopitelně upravenou (viz foto). „Text skoro jako od Fanánka,“ uznale srovnávala s autorem svých oblíbených Tří sester, kapely, která Báru po olympiádě v Pekingu symbolicky přijala za „čtvrtou sestru“ a Lou Fanánek Hagen pro ni složil píseň.

10 medailí Barbory Špotákové (5-3-2)
  1. 2006 ME Göteborg, stříbro
  2. 2007 MS Ósaka, zlato
  3. 2008 OH Peking, zlato
  4. 2009 MS Berlín, stříbro
  5. 2010 ME Barcelona, bronz
  6. 2011 MS Tegu, stříbro
  7. 2012 OH Londýn, zlato
  8. 2014 ME Curych, zlato
  9. 2016 OH Rio, bronz
  10. 2017 MS Londýn, zlato

Co čeká atletku v nejbližších dnech po ukončení sezóny? „Poprvé dovolená v září, vždycky jsem jí mívala až v říjnu, kdy už není moc teplo. Moc se těším,“ říká Špotáková, která vyrazí za svou někdejší soupeřkou Mercedes Chilla do Španělska. A nové kamarádství se možná zrodilo přes velkou louži, nabídla totiž sparing Američance Kaře Wingerové. „Neměla totiž mezi Londýnem a Curychem kde v Evropě trénovat. Tak jsem jí ukázala Julisku a krásy středních Čech. Byla nadšená,“ tvrdí Češka. „I to je na sportu hezké,“ dodává k seznámení s další soupeřkou.

Zatímco z některých prohlášení před Londýnem to vypadalo, že letošní sezóna by pro Špotákovou, v červnu 36letou, mohla být i poslední, nejpozději na světovém šampionátu nastal obrat. „Jsem zdravá, mám sehraný tým, spoustu zkušeností,“ vypočítávala důvody, proč ještě odchod do sportovního „důchodu“ odkládá. Právě zkušenosti zúročila včera, kdy při vítězném hodu přidala v rozběhu dva kroky navíc. „To byla chyba jak od dorostenky na první lize,“ vtipkovala na svou adresu. „Na druhou stranu důkaz, že takovou situaci umím zvládnout,“ dodává.

A především: stále vidí cíle, ke kterým se upínat. „V příštím roce Evropa v Berlíně, to je kousek, pak je tu Kontinentální pohár v Ostravě, a to je velká motivace pro atlety ve světě a obzvlášť v České republice. „Dauhá to mě příliš neláká, ale Tokio, to je největší motivace a myslím, že to není nesmyslný cíl,“ věří v dlouhověkost podobnou některým soupeřkám. Třeba Stefi Neriusové, která drží v kategorii 35+ světový veteránský rekord, k němuž se Barbora letos přiblížila. „Tak mám čas do 40, ne?“ směje se Špotáková, „teda do 39 a 364 dní.“ Jen pro pořádek, se začátkem atletiky v Tokiu bude Báře 39 let a 31 dní...

Fotogalerie

Michal Procházka, foto: E. Erben

Fotogalerie

« Předchozí stránka
1 2