Vadlejch: Byl to pro mě zlomový rok

Jakube, máte za sebou životní sezónu. Jaký pro vás byl rok 2017?
Sezóna byla naprosto snová a celý rok
byl jedinečný, protože jsem si vzal krásnou ženu a dařilo se mi i po atletické
stránce. Těžko se bude takový rok překonávat.
Kde byla příčina těch atletických úspěchů?
Řekl bych, že si to všechno tak nějak
dobře sedlo. Paradoxně jsem byl v přípravě zraněný. Měl jsem problémy
s kolenem a zdá se, že mi ten odpočinek pomohl. Také technika se
s věkem zlepšuje a je stálejší.
Těší vás to o to víc, že konkurence v mužském světovém oštěpu
byla letos skutečně obrovská?
Letos to byla pro oštěp neskutečná
sezóna. Na mistrovství světa hodilo hned čtrnáct lidí kvalifikační limit. To se
nikdy předtím nestalo. O to těžší bylo uspět, což se mi naštěstí podařilo a
nesmírně si toho vážím.
Na Atletovi roku jste se představil také v roli zpěváka, kdy
jste si střihl duet s Barborou Špotákovou. Přijal jste nabídku na toto vystoupení hned, nebo jste váhal?
Samozřejmě jsem o tom nejdřív přemýšlel,
ale i žena mě přesvědčovala, ať do toho jdu. Takže jsem to bral jako výzvu.
Jsem pro každou srandu.
Zkoušel jste třeba i doma?
Každý den jsem si to alespoň jednou
přezpíval. Text jsem se naučil tak za čtvrt hodiny a pak už je to o tom
opakování. Naučil jsem se i Barčinu část. Naštěstí jsem si to nepopletl.
Jaký je váš vztah ke zpěvu?
Celý život zpívám moc rád. Mamka by byla
jistě ráda, kdybych se zpěvu věnoval, když jsem byl mladší. Nějaké školní
zkušenosti ze sborového zpěvu mám, ale určitě nic profesionálního.
Jakou máte rád hudbu?
Spíše tu klidnější. Mám rád třeba jazz.
Zpíval už jste někdy před větším publikem?
Určitě ne, toto byla moje premiéra. Byl
jsem docela dost nervózní. Byl to jiný typ nervozity než před závody, ale
nakonec jsem si to až nečekaně užil.
Hrajete na nějaký hudební nástroj?
Nehraju, ale rád bych se naučil na
kytaru. Přijde mi to jako skvělé odreagování ke sportu.