Ve věku 66 let zemřel Jean-Pierre Durand, atletický fotograf z Francie. Zprávu přinesl L'Équipe.

Svět sportovní (a zejména atletické) fotografie smutní. V úterý večer nás náhle opustil Jean-Pierre Durand ve věku 66 let. Informaci zveřejnil ve středu pozdě večer francouzský L'Équipe.

Bez přehánění šlo o jednoho z nejvýznamnějších atletických fotografů na světě. Jako amatér začínal s focením cyklistiky, včetně národního klenotu Tour de France. Atletiku pak fotil dlouhá desetiletí a zachycoval nejen velké akce, včetně zatím posledních olympijských her v Tokiu, ale objížděl i malé mítinky ve Francii. Jeho práci oceňovali všichni, sportovci, trenéři, organizátoři, manažeři a samozřejmě kolegové novináři.

Jako fotograf na volné noze Jean-Pierre pravidelně pracoval nejen pro přední světová média, ale pravidelně jej oslovovala také IAAF (nyní WA), aby fotil její akce v čele s mistrovstvím světa. Jak uvádí L'Équipe, rád jezdil na mítinky do Německa i proto, že na zdejších veletrzích sbíral „perly“ do své sbírky věhlasné značky Leica. Podle jeho snímku nechalo muzeum Grévin vytvořit sochu Florence Griffith-Joynerové. Blízký vztah navázal s tyčkařem Jeanem Galfionem, jehož triumfy včetně olympijského v Atlantě 1996 pokrýval.

S Jean-Pierrem jsem navázal kontakt v roce 2009, kdy jsme se setkali při projektu IAAF ukazující přípravu šampionů v Keni. Od té doby jsem jej vždy rád potkával na mezinárodních atletických akcích, jezdíval však také na Zlatou tretru a nechyběl ani na posledních dvou ročníkách v této složité době. Také se objevil letos na jaře jako jeden z mála zahraničních fotografů na ME v chůzi v Poděbradech. Myslím, že náklonnost byla vzájemná, z akcí, kde jsme neměli svého fotografa, poskytoval pro časopis snímky za přátelskou cenu (dvě najdete třeba i v zatím posledním čísle 3/2021).

Loni v září mě poprosil, abych mu (s ohledem na složitější situaci s cestováním) pomohl pořídit do jeho sbírky aparát Leica, který objevil přes internet v Praze. Když jsem mu jej předával, přiznal, jak těžce nesl rušení akcí. Ani ne tak z finančních důvodů, ale spíše z nemožnosti setkávat se s přáteli kolem atletiky.

Vůbec by mě nenapadlo, že tohoto podsaditého muže s charakteristickým knírem, vřelého a sympatického milovníka dobrého piva, vidím naposled. "Na (atletickém) okruhu byl přátelskou tváří a jeho skvělé snímky v posledních letech mnohokrát rozzářily stránky AW," napsal na svůj Twitter specializovaný magazín Athletics Weekly.

Jménem Českého atletického svazu se připojujeme s vyjádřením upřímné soustrasti jeho dětem Sarah a Henrimu, rodině a blízkým.