Ve věku 72 let zemřela Irena Szewińská. Polská sprinterka byla význačnou atletkou 60. a 70. let 20. století.

Narodila se v Lenigradě 24. května 1946 jako Irena Kirszensteinová do židovské rodiny, v níž matka pocházela z Kyjeva a otec z Varšavy, kam se také hned v roce 1947 přestěhovali. V roce 1967 si vzala svého trenéra Janusze Szewińského, to už měla doma zlatou olympijskou medaili ze štafety 4x100 m v Tokiu 1964. Šampionkou z her se pak stala ještě dvakrát v Mexiku 1968 na dvoustovce a v Montrealu o osm let později na čtyřstovce, k tomu vybojovala dvě stříbra (200 m a dálka) a dva bronzy (100 a 200 m).

Na mistrovství Evropy získala pět zlatých (dvakrát na 200 m a po jedné ze 100 m, dálky a 4x100 m), jednu stříbrnou a čtyři bronzy, přičemž poslední dva na sklonku kariéry na ME v Praze v roce 1978. Šest kovů si postupně přivezla z halových evropských šampionátů, z toho dva nejcennější (50 m a dálka). A dva tituly (100 a 200 m) měla také z univerziády. Jako jediná - atletka či atlet - v historii držela současně světové rekordy na 100, 200 i 400 metrů. Vybrané osobní rekordy: 100 - 11.13, 200 - 22.21, 400 - 49.28, dálka - 662.

Szewiňská byla význačnou osobností i po skončení aktivní kariéry. Byla členkou Mezinárodního olympijského výboru, vedla polský atletický svaz, a jako třetí žena v historii zasedala v Radě IAAF. Byla též uvedena do síně slávy světové atletické asociace.

Se svým manželem měla dva syny, starší Andrzej hrál v polské volejbalové reprezentaci. Zemřela 29. června na rakovinu.