Veselý: Dnes nebyl můj den

Podruhé za sebou na světové akci čtvrtý…
Čtvrté místo mě vloni mrzelo. Tohle mě určitě bude mrzet ještě víc. Byla to šance. A nechci se na nic vymlouvat, je to moje chyba. Měl jsem problém s timingem. Nevím, proč jsem bláznil, dva hody jsem měl takové, které se mi málokdy stanou.

Co jste měl udělat jinak?
Možná jsem si měl vyčistit hlavu před finále. Ale těžko říct, už to tak dopadlo. Pořád si stojím za tím, že mám formu, jakou jsem v životě neměl, ale holt je to v oštěpu takto. Jak se hlava naladí, tak vám udělá timing. Buď se to sepne a chytne, nebo ne.

Nerozhodilo vás zakopnutí v rozcvičení?
Ne, to ne, to se stává, ale možná to byla ukázka toho, že to není úplně ono. Ale nerozhodilo mě to.

Čím to, že byl takový rozdíl mezi kvalifikací a finále? I jste v prvním případě vypadal uvolněněji, dnes tam bylo hodně snahy…
Na kvaldu to bylo očekávání, dlouho člověk nebyl v závodu, nechá to plynout a nějak to odletělo. Teď už jsem věděl, že to je super a jestli jsem se moc snažil, to těžko teď uvažovat. Trenér mi pak říkal, že jsem neměl svůj den, ale i kdybych to nechytil super, na tu medaili by se dohodit dalo. I na to zlato, nebylo daleko.

Jaký pocit ve vás teď nejvíce převládá?
Byly roky, kdy jsem to prožíval mnohem hůř. Teď se to snažím brát s nadhledem, není to celý svět, ale určitě to je zklamání. Člověk neví, co ho čeká do budoucna. Já jsem věřící, a dal jsem svůj život bohu do rukou. Bylo to pro mě nejspíš dobře, že to tak dopadlo. Zatím nevím k čemu, ale to se uvidí.

Co vám dnes běželo při soutěži hlavou?
Myslíte na závod. Když to nejde, tak přemýšlíte, co změnit, jak to udělat, aby to odletělo. Když to jde, užíváte si závod a nepřemýšlíte nad oštěpem.

Zuzana Hejnová si musela svou první velkou světovou medaili "vyčekat". Berete to tak?
Co na to říct… Teď všichni budeme čekat čtyři roky na další olympiádu (úsměv).

Co vám říkal v průběhu závodu trenér?
Snažil se mě trochu ukočírovat, poradit mi, abych to malinko chytil, aby to zaletělo. O rozběhu, ať si ho posunu. O rukách – nedostal jsem oštěp na rameno a krčil jsem loket. Přesně to, co jsem dělal správně v kvalifikaci, jsem teď nezvládal. I když jsem to zkoušel.

Měl jste potíže už při rozcvičení?
Už tam jsem tu ruku krčil, ale říkal jsem si, ‚snad se to změní‘. Tady na stadionu jsem před kvalifikaci taky neházel moc daleko - mívám to tak, že výsledek je pak jiný. Asi to bylo i nohama, neběžely, tak jak měly. Neměl jsem svůj den a asi i po tom dvoudenním čekání jsem unavený. To máte dva dny mezi závody, plus ještě den před kvalifikací, kdy je to tělo ve strašným zápřahu.

Že vám to těsně před finále nešlo, vás asi moc nepovzbudilo…
Když víte, že to tam je, tak jste klidnější, takže jsem byl malinko nervózní. Ale nedělal jsem z toho na rozcvičováku vědu. Nemusíte mít formu a hodíte daleko a i když ji máte, můžete hodit docela málo.

Jak jste ty dva dny strávil? Co jste v nich mohl udělat jinak?
Snažil jsem se říkat si, 'hodil jsem daleko, je to dobré, můžu být klidný'. Ale tělo cítí ten závod, tu šanci a můžete si říkat, co chcete, a neoblafnete ho. Tak silnou mysl nemám. Nevím, co jsem mohl udělat, aby to bylo jinačí, snad včera natónovat jinak.

Jaká je to představa, že kdyby byla naopak kvalifikace a finále…
Teď už bláhová (úsměv). Bylo by to pěkný, ale už jsem si říkal po kvalifikaci – tohle mělo přijít prvním hodem ve finále a bylo by. Ale zázraky se neděly. A nikdo se nějakým mimořádným způsobem nepředvedl. Až na toho, co vyhrál. Trinidaďan využil šanci na sto procent.

Co vůbec říkáte vítězi? Z Trinadadu …
… a ještě juniorovi, tak to vidíte. Je to překvapivé, ale je to tak. Asi by to byla dobrá námět pro sázkovou kancelář, jaký pěkný kurz by na něj vypsala před olympiádou nebo už v zimě, že vyhraje.

Nechával jste si nohy odkryté, byla docela zima. To vám nevadilo?
Já si zakrýval hlavně vršek a na nohou mi zas tak nezáleží – navíc jsem měl i dvakrát tepláky (úsměv).