Veselý: mám naději na dobrý výkon

Kvůli malému svalovému zranění jste nestartoval začátkem srpna na MČR. Už je to v pořádku?
Snad ano. Důležité je, že jsem před odletem do Curychu absolvoval nějaké házení v docela vysoké intenzitě a bylo to v pohodě. Snad tedy nebudou problémy, které by mě omezovaly v závodě, byť je při něm intenzita ještě vyšší.

Co přesně jste si poranil?
Jednalo se o klasický natažený zadní stehenní sval – i když tedy někdo říká, že natažený sval v podstatě neexistuje, vždycky tam musí být nějaká rupturka. Nebylo to ale nic vážného. Sice mám pořád problém rozbalit běh do běžeckého kroku, ale to je spíš záležitost hlavy. Víc si to zkrátka kvůli tomu zranění hlídám.

Při čem jste se zranil?
Prostě jsme běhali delší úseky, pak kratší úseky… Myslím ale, že to byl následek i tréninku, co jsme absolvovali předtím, že tělo bylo lehce přetížené. A určitě hrálo roli i to, že letos jsem toho v přípravě tolik nenaběhal, takže pravděpodobnost zranění tohoto typu byla vyšší.

Před národním šampionátem jste říkal, že se na soustředění snažíte najít v technice jeden moment, který vám na rozdíl od loňska chybí. A že to vypadá nadějně. Nalezl jste ho?
Důležité je, že už vím, o co se mám snažit. Jestli to budu schopen zrealizovat v závodě, se ještě uvidí. Z tohoto ohledu je škoda, že jsem na republice nestartoval a že se to tedy nepodařilo vyzkoušet při závodě. Každopádně je ale pro mě velké povzbuzení v tom, že vím, že pokud toto udělám dobře, bude z toho dobrý výsledek. Ale je tam spousta činitelů, kteří se do toho také promítají - třeba jaký si člověk nechá prostor před čárou či aktuální forma, taky jsem zvědavý, co bude zač ten povrch v Curychu, když o něm všichni mluví. Uvidíme, jak moc rychlý bude na ten můj běh, jak se s ním nohy srovnají. Letos obecně cítím nejistotu ve více věcech, ale myslím, že odjíždím v docela dobré formě. Nějaký základ se nám podařilo odtrénovat, mám naději na dobrý výkon.

Odlétáte o dva dny později než majorita výpravy.  Je pro vás složité trávit dny v dějišti šampionátu před vašimi závody?
Je už téměř pravidlem, že oštěp je při velkých akcích na konci programu. Rád bych přitom někdy zažil, že si zazávodím během prvních tří dnů a pak si budu šampionát užívat a víc relaxovat na hotelu. Pořád čekat na závod, zatímco většina ho už má za sebou a „juchá“, není nic extra příjemného. Další hledisko je, že po šampionátu jsou hned další závody a třeba mezi Stockholmem a finále Diamantové ligy v Curychu jsou jen čtyři dny, což není žádná sláva z hlediska času na regeneraci.

Také je o vás známo, že období před závodem hodně prožíváte. Nebo už se to změnilo?
To je věc, kterou moc nenatrénujete, když máte jednu takovou událost za rok. Ale je pravda, že když si tím člověk už dřív prošel, je trochu otrkanější a má to možná víc na háku než předtím. Tak si myslím, že bych se s tím mohl vyrovnat líp. Jinak mi závodní nervozita nevadí, pokud je v den soutěže. To ji naopak vyhledávám, protože mě to posouvá dál.

Mezi kvalifikací a finále jsou dva dny čekání.
Je to podobné jako na olympiádě (kde Vítězslav po suverénní kvalifikaci skončil čtvrtý), ale teď jsem za ně rád vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Z tohoto ohledu je to lepší než denní pauza nebo kdyby bylo finále hned druhý den po kvalifikaci. Taky můžu na finále lépe ladit, dává mi to víc času buď se udržet v tonusu nebo to naopak víc pustit, abych byl povolenější. Je tam zkrátka víc možností.