Veselý: vytěžil jsem maximum možného

Z českého pohledu opět dramatický závod stejně jako v ženském oštěpu. Jak ho hodnotíte vy?
Jsem rád, jak to dopadlo, nebylo to dnes nic lehkého. Malinko jsem se s tím pral. 

Jak vám bylo, když jste klesl na čtvrtou pozici a před vámi tři Finové?
Nevypadalo to, že by někdo ten jejich trojblok mohl rozhodit, tak jsem se tam zkusil vecpat. A jsem rád, že se to podařilo. 

Jak se vám jevil rozběh?
Měl jsem stále v hlavě, že si musím poradit s délkou rozběhu, abych našel správný rytmus.  I když jsem nebyl blízko čáry, pořád jsem ji tam trochu viděl. A pak už tím pádem bojujete i s věcmi okolo. 




Co vám pomohlo?
Trenér mi radil, ať do toho víc jdu, ať jdu klidně „na držku“ a zabrzdím rukama, jako to dělají Finové. Tak jsem se rozběhl, udělal spodní oblouk a pak už si nic nepamatuju, akorát, že jsem na zemi a brzdím rukama. A konečně to ulítlo.

Nebyl jste již poté, co se Finové usídlili na prvních třech pozicích, skeptický?
Věděl jsem, že jsem dobře připravený. Původně jsem si věřil i na Ruuskanena, ale když hodil 88 metrů, tak už jsem si říkal, že to už by bylo spíše o náhodě trefit dobrý pokus. Jsem rád za druhé místo. Já brambory sbírat nechci.

Jak si ceníte stříbrné medaile?
Myslím, že ji prožívám stejně jako zlatou. Každá medaile má jiný příběh, každou si uvědomuji jinak a za tuhle jsem vyloženě rád. Sezona, i když se mi dařilo hodit daleko, byla jak na houpačce, byl tu strašák s povrchem, kratším rozběhem…Myslím, že jsem vytěžil maximum toho, co jsem mohl. Rád bych tuto medaili symbolicky věnoval Jaroslavu Halvovi, mému prvnímu trenérovi, který bohužel letos na jaře zemřel. Byl to on, který mi dal dobrý základ, naučil mě první věci okolo oštěpu. Díky němu teď mohu bojovat o medaile. 

Těší vás nominace na Kontinentální pohár?
Jsem rád, že si prodloužím sezonu kvalitními závody. Trénujeme sedm měsíců a pak jdeme třeba osm závodů a je po sezoně. Prodloužit si sezonu do půlky září je příjemné.