Veterán Alekna: já jedu dál

Před rokem, po čtvrtém místě na olympiádě v Londýně, Virgilius Alekna vyhlašoval, že patrně pověsí tretru na hřebík. Svoji budoucnost viděl v pozici šéfa litevského olympijského výboru. Tím však dvojnásobný olympijský vítěz a světový šampion nakonec zvolen nebyl  a tak uskutečňuje plán B, pro který si nechával pootevřená vrátka. Dvoumetrový obr pokračuje ve své dlouhé kariéře a hodlá tak činit minimálně ještě rok, přestože mu v září už bude dvaačtyřicet. Cílem je evropský šampionát a pokud možno zisk druhého kontinentálního titulu v kariéře, 11. medaile z vrcholné akce celkem.

Bláhovost? Popravdě řečeno, dost to tak vypadá. Vždyť letos hodil nejdále do vzdálenosti 64.66 m, což ho řadí až na 18. místo evropského žebříčku. A na světovém šampionátu v Moskvě se nedostal ani do finále. Nepochybně na tom mělo podíl zranění zad, které si přivodil v červenci, i ve své nejlepší formě z poslední doby by však na borce typu Roberta Hartinga a Piotra Malachowského neměl. Ve světle těchto skutečností vyhlížejí Aleknou deklarované ambice vrátit se na evropský trůn jako utopie, na druhou stranu lze v atletické historii a současnosti nalézt dostatek příkladů, že i v atleticky pokročilém věku lze udržet vysoký standard , ne-li rovnou chytit druhou mízu.

K zopakováních takových kousků, jako byla série 37 vítězství v řadě, takřka jistě nedojde, ale dále rozšířit svou beztak úctyhodnou sbírku 143 závodů, v nichž přehodil 67 m, by Alekna mohl. Vždyť ještě v červnu 2013 přehodil sedmdesátku a s výkonem 70.28 m se zařadil do listiny veteránských světových rekordů.  Dokáže na to navzdory přibývajícím pátkům navázat? A předvede to v pravý čas, aby se naplnila jeho touha o evropském zlatě? Dozvíme se nejpozději 13. srpna 2014, kdy se budou v Curychu měřit finalisté mužského disku.  

Třeba pak zase Alekna pronese: „já jedu dál.“