Vilém Stráský: Světová špička se posouvá a já musím reagovat

Vildo, máte za sebou velmi úspěšnou halovou sezónu. Jaká byla z vašeho pohledu?

Kdyby mi někdo uprostřed sezóny řekl, že dopadne takto, tak bych mu nevěřil. Ze začátku ty výkony nebyly vůbec uspokojivé, ale trenér říkal, že formu ladíme až směrem k reprezentačním vrcholům a měl pravdu, protože vygradovala na halovém mistrovství Evropy i světa, a nakonec byla ta sezóna možná ještě lepší, než jsem doufal, a to ve všech směrech.

Tato halová sezóna byla velmi specifická, protože se v jejím průběhu konaly hned dva vrcholy. Můžete je nějak porovnat?

Víc si rozhodně vážím svého výkonu v Apeldoornu a vlastně ve všech směrech byl ten šampionát z mého pohledu lepší a také kvalitnější. Když jsme pak přicestovali do Číny, bylo to velké zklamání, ať už se týká samotné haly, atmosféry nebo organizace, kdy byl velmi nešťastně sestaven časový pořád a často jsme si navzájem překáželi s jinými disciplínami, což nepříjemně prodlužovalo některé soutěže. Ve všech těchto ohledem byl Apeldoorn úplně někde jinde.

Co vám napověděla tato halová sezóna směrem k té venkovní? Které disciplíny vám udělaly největší radost a kde naopak cítíte rezervy?

Ukázalo se, že jsem na tom dobře rychlostně, vytrvalostně i silově. Mám udělaného hodně objemu, ale stále tam toho hodně chybí v technických disciplínách. Na tom musíme směrem k letní sezóně hodně zapracovat, protože pořád skáču málo do dálky a trochu stojím i ve výšce. Teď se do toho přidají ještě disk a oštěp, což jsou obecně mé nejslabší disciplíny, takže máme na čem pracovat. Radost mi určitě udělaly překážky. Na halovém mistrovství České republiky se mi na nich vůbec poprvé stalo, že jsem v nějaké disciplíně víceboje přesáhl 1000 bodů.

I přes úspěšnou sezóně jste se rozhodl pro změnu trenéra. Kdy vůbec toto rozhodnutí padlo a co bylo jeho impulzem?

Člověk trénuje nějakým stylem, kterému věří a pak přijde okamžik, kdy stojíte a hledáte nějakou změnu. U mě se to stalo přibližně dva nebo tři týdny před HME. Hned jsem řekl Romanovi, že se chci od jara připravovat pod někým jiným a potřebuji změnu. Myslím, že jsme maximálně naplnili potenciál naší vzájemné spolupráce. Samozřejmě jsem se letos zlepšoval závod od závodu, ale když vidím, kam se posouvá světová špička a co jsou kluci zejména v technických disciplínách schopni předvádět, musím na to nějak reagovat.

Jak se ohlížíte za spoluprací s Romanem, který vás vlastně dostal do světa velké atletiky?

Romanovi jsem hodně vděčný. Trénovali jsme spolu dva a půl roku. Jsem mu extrémně vděčný, že mě tehdy vůbec vzal do své skupiny, když jsem přicházel z Brna do Prahy a ukázal mi, jak se musí trénovat směrem k víceboji a co to vůbec znamená vrcholová atletika. Jsem hodně rád, že mě vytáhl tam, kde teď jsem. Udělal ze mě osmitisícového desetibojaře a závodníka, který se pravidelně dostává na reprezentační vrcholy a může měřit své síly se světovou špičkou. Za to mu patří velký dík.

Co nyní očekáváte od nového trenéra a skupiny?

Kluci jsou mladí a rychlostně velmi dobře vybavení, takže se budu asi honit spíš já za nimi. Slibuji si od toho, že se v tréninku budeme podporovat a od trenéra, že mě posune hlavně v technických disciplínách. V dálce ztrácím opravdu hodně bodů a on je koučem českého rekordmana. Je také potřeba skákat pravidelně přes dva metry ve výšce, v disku se dostat na 45 metrů a v oštěpu se přiblížit šedesátce.

V čem vidíte kvality Josefa Karase jako kouče?

Tím, že Pepa žil dlouho v zahraničí, má jiný styl než ostatní trenéři v České republice, což se mi líbí. Zatím se spolu připravujeme jen chvíli a poznáváme se, ale děláme hodně výbušných věcí, a to mi vyhovuje. Mohla by to být ta správná cesta.

Co vás nyní čeká v následujících týdnech?

Máme v plánu měsíční soustředění na Kanárských ostrovech, kde budeme hodně trénovat. Po návratu pak bude zbývat už jen měsíc do prvního desetiboje v Götzisu. Takže počítám, že poprvé si zazávodím při prvním kole extraligy a pak už budeme ladit formu a odpočívat právě směrem k tomuto mítinku.

Máte už nějakou představu, jak by mohla vypadat celá sezóna?

Vše se bude odvíjet od toho, jak se mi zadaří v Götzisu a jak moc mi ten závod pomůže v rankingu. Pokud by to úplně nevyšlo, tak bych závodil na mistrovství České republiky v Benešově. Pak jsou zde ještě možnosti zlatých mítinků v Talence a Bydhošti. Na začátku července bude v podstatě rozhodnuto, kteří vícebojaři se kvalifikují na mistrovství světa a do něj bude zbývat ještě nějakých deset týdnů, což je hrozně dlouhá doba. Všichni budou v podstatě muset udělat znovu celou přípravu. Je to trenérský oříšek, takže jsem na to hodně zvědavý.