Vítěz z Prahy pošilhává po světové medaili

V brejličkách a sáčku s pulovrem vypadal spíš jako bankovní úředník nebo rada z ambasády. Jenže Nicholas Kemboi je především skvělý maratonec. Keňan, který reprezentuje Katar. A bude si navždy pamatovat svůj první maratonský triumf, jehož dosáhl v neděli v Praze. „Opravdu báječný pocit,“ přitakal 29letý běžec.

Jak jste prožíval závod?
Od začátku jsem toužil po vítězství a měl obrovskou motivaci. Chtěl jsem zůstat co nejdéle čerstvý, abych na něj mohl zaútočit. Na desátém kilometru jsem jen sledoval soupeře, na dvacátém začal trochu přidávat, protože pacemaker byl pomalý. Zbyli jsme čtyři a já začal doufat, že bych mohl být na pódiu. Ale na třicátém jsem se lehce podklouzl na dlažbě a cítil problém se svalem na levé noze. Zpomalil jsem, ale později naštěstí mohl znovu přidat. Po útoku Keňanů jsem zůstal najednou sám. A viděl, že mohu vyhrát. 

Je pro vás lepší běžet dlouho ve skupině a pak bojovat v závěru, anebo se již někde oddělit a běžet sám?
Lepší je běžet ve dvou ve třech a pomáhat si navzájem. Ale pak už někde okolo čtyřicátého je dobré zůstat sám. Abyste věděl, zda můžete vyhrát, nebo ne.

Už jste se zúčastnil světového šampionátu na dráze, mistrovství světa v krosu i v půlmaratonu. A teď se z vás stal maratonec. Je to pro běžce skutečně královská trať?
Ano. Maraton je nejkrásnější a nejtěžší, potřebujete opravdu nejlepší přípravu, abyste mohl podat špičkový výkon. Strávil jsem roky běháním na dráze, ale tohle je vážně něco jiného. Na dráze potřebujete rychlost. Při maratonu vytrvalost a pak i tu rychlost.

Máte za sebou teprve tři maratony – předloni jste doběhl druhý ve Valencii za 2:08:01 a loni pátý v Istanbulu za 2:20:40. Chystáte se na start v maratonu na mistrovství světa v Moskvě?
Je to nyní můj cíl. Zkusím se dostat na pódium. Myslím, že to mohu dokázat. 

Částečně vám k těmto nadějím pomohla i změna občanství v roce 2005, v keňském týmu byste měl velmi těžké se vůbec kvalifikovat. Bylo to obtížné rozhodnutí?
Nejprve musím říct, že jsem se tak rozhodl jen a jen sám, nikdo na mě netlačil. A zároveň ani poté, co jsem tak učinil, se nikdo nevyptával, nikdo nepodivoval, nikdo nezpochybňoval. Nebylo to lehké, ale nyní jsem velmi šťastný, že jsem tak učinil. Mohu se soustředit jen na běhání.

Zůstal jste ale žít v Keni, v Eldoretu, že?
Ano, trávím tam většinu času. V Kataru se objevím jen občas, ale díky tamější federaci mám perfektní podmínky pro přípravu. To je důležité pro moji kariéru.

Radil jste se tehdy s jinými keňskými běžci, kteří už změnili občanství?
Bavili jsme se o tom, potkáváme se na závodech, nebo při tréninku. Rozšíříš si obzory, když poznáš život v jiné zemi, povídali mi. To se potvrdilo.

Rodina to také přijala?'
Řekl jsem jim to a nechal čas na rozmyšlenou, zda s tím budou souhlasit. Plně mě podporují, protože vědí, že je to dobré pro moji kariéru, že mohu takhle co nejlépe využít svůj potenciál.

Nezměnil jste ani jméno jako třeba Stephen Cherono, který se stal Saifem Saídem Šahínem, ani náboženské vyznání, že?
Se svým jménem jsem už něco dokázal, nechtěl jsem, aby si lidé museli převykat, nebo mě brali jako nového běžce. A zůstal jsem křesťanem, žádný problém s tím není, nejsem muslim. Kdybych se jím chtěl stát, mohl bych, ale nechali to na mně.

Na 10 000 metrů dodnes držíte čtvrtý nejrychlejší čas všech dob 26:30:03 z Bruselu 2003 za legendami Gebrselassiem, Bekelem a Tergatem. Jak rychle můžete běžet maraton?
Věřím ve 2:06. Letos už se zaměřím spíš na světový šampionát, ale v začátku příštího roku bych se o tenhle čas mohl pokusit. Později třeba i 2:05, to bych chtěl.

Na okraj

Je tak trochu perličkou, že pozdější vítěz byl doplněn do startovní listiny až jako poslední z elitních atletů. Mnoho přitom nechybělo a na start závodu se nepostavil ani nakonec „bronzový“ Patrick Terer. Ještě ve čtvrtek totiž seděl na ambasádě v Nairobi a čekal na správné vízum. Získal ho prý téměř zázrakem. Ostatně, před týdnem v Hannoveru se mu to nepodařilo… A aby to bylo komplet, nevšedností se může pyšnit i zbývající „do party“ na stupních vítězů. Je tak trochu ve znamení dvojek. Girmay Birhanu z Etiopie si totiž při svém druhém maratonu za poslední dva měsíce připsal druhé druhé místo. „Ano, sice to není běžné, ale podařilo se mi to,“ potěšilo ho.
Vítězka kategorie žen, Caroline Rotichová, zase nastoupila do závodu s nevšední taktikou. Místo obvyklého pomalejšího rozjezdu se tentokrát pustila do maratonské porce s velkou vervou už od samého začátku. „Kouč mi poradil, abych každý závod běžela odlišně, aby byl jedinečný. Proto jsem změnila taktiku,“ vysvětlila.