Vlašičová a Rudisha světovými atlety roku
Volba Rudishy a Vlašičové znamená nejen premiéru pro atlety samotné, ale také pro jejich rodné země – Keňu a Chorvatsko. Oba získali v sezoně v 2010 diamantovou trofej ve svých disciplínách a zvítězili na Kontinentálním poháru. Blanka Vlašičová ovládla i halový světový šampionát a odešla poražena pouze při dvou (halových) startech z dvaceti startů v celém roce. David Rudisha zvládl během jediného týdne dva světové rekordy a v tuctu finálových závodů zůstal neporažen.
Foto: P. Fitte (www.iaaf.org)
Další pořadí finalistů nebylo jako obvykle zveřejněno, mezi muži patřil do elitní pětice ještě sprinter Gay, překážkář Oliver, vytrvalec Tadese, oštěpař Thorkildsen a mezi ženami sprinterky Campbell-Brownová a Felixová, sedmibojařka Ennisová, stýplařka Chemosová. Vítězové Rudisha i Vlašičová si přijdou oba na sto tisíc amerických dolarů.
Příjemná starost = SR
„Být nejlepší na světě, to je splněný sen, lepší už to být nemůže. Přitom to byl zvláštní rok, protože až do Barcelony jsem hledala tu správnou formu. Světový rekord je pro mě příjemná starost,“ svěřila se čerstvě 27letá Vlašičová, která o své kariéře prohlásila, že se narodila pro „skákání vysoko“. Chorvatka už se dříve nechala slyšet, že po letech objíždění pestrých halových závodů vynechává zimní část sezony a soustředí se na mistrovství světa pod otevřeným nebem.
Nejmladší oceněný...
...v historii ankety, ještě ani ne 22letý Rudisha, vyhlásil také jako nejbližší hlavní cíl šampionát v Tegu. Poslední porážka, kterou „bojovník z kmene Masajů“ utrpěl, se navíc datuje právě k minulému MS v Berlíně. „Stát se atletem roku, to je fantastický úspěch, o kterém všichni sníme. Je to jeden z největších úspěchů mé kariéry. Nejtěžší závod pro mě byl v Oslo proti Kakimu,“ připomněl Rudisha svého soupeře, dalšího talentovaného mladíka.
Předchůdci vítězů v disciplínách
Není tak úplně pravda, že jde o prvního keňského vítěze atleta roku. Rovněž za půlkařské světové rekordy obdržel Rudishův předchůdce Wilson Kipketer cenu v roce 1997, jen už tehdy nereprezentoval svou rodnou zemi, ale Dánsko. Historie ankety IAAF – vznikla v roce 1988 – už pamatuje také dvě výškařské vítězky, Němku Heike Henkelovou (1992) a Jihoafričanku Hestrie Cloeteovou (2003).
Nechyběla Špotáková
Předávání cen v Monaku byla přítomna potřetí také nejlepší česká atletka, Barbora Špotáková. "Pokaždé byl galavečer jiný," vybavila si oštěpařka. "Poprvé asi nejlepší, před tím jsem totiž nebyla v Monte Carlu, s Věrkou Cechlovou a Pavlou Hamáčkovou, ze všeho vykulená. Minule jsem se cítila výjimečně, když mě vyhlašovali. To se každému nepovede, šlo o završení skvělé sezony. Letos to bylo nejklidnější," přiznala Špotáková, která souhlasila s volbou Rudishy, mezi ženami by tipovala spíš Felixovou.
"Užívám si to tu, i když tady nemám (přitele) Lukáše ani holky. Zase jsem ale u stolu seděla například s Thorkildsenem, Pitkämäkim či Felixovou, a i když jsme si příliš nepopovídali, bylo to fajn," uzavřela česká jednička.
Novinářskou cenu, kterou poprvé udělila loni tisková komise IAAF Němci Schwenkovi, letos přijal Acuši Hošino. 84letý Japonec začal ve sportovní žurnalistice pracovat nedlouho po skončení druhé světové války (1947), v tokijských novinách Jomiuri Šimbun pak vydržel bezmála půl století. Na domácí půdě vedl desetiletí asociaci sportovní novinářů a nadále působí v PR komisi japonského atletického svazu. Šéfoval tiskovým záležitostem při MS v Tokiu 1991, jako člen tiskové komise IAAF se pohyboval na řadě vrcholných akcí v Japonsku jako delegát světové asociace.
Přes 40 let už připravuje kubánské atlety Santigo Antúnez, v Monte Carlu byl odměněn trenérskou cenou. Ze stáje tohoto kouče pochází taková jména jako Emilio Valle, Anier García, Aliuska Lópezová a momentálně Dayron Robles nebo Anay Tejedaová.
Mezi letošní vycházející hvězdy zařadila IAAF německého oštěpaře Tilla Wöschlera, juniorského mistra světa, a švédskou tyčkařku Angelicu Bengtssonovou, která se krom titulu z Monctonu může pochlubit i zlatem z mládežnické olympiády v Singapuru.
