Volko šampionem, Warholm má rekord
Výkon, na který si brousil zuby čtvrtkař Pavel Maslák, se zatřásl v aréně Emirates při jeho absenci. A byl to jednoznačný favorit Karsten Warholm, kdo útočil na letitý evropský rekord, ostatně, norský čtvrtkař překážkář - mistr světa na této trati - předváděl před HME famózní výkony. Dnes se mu podařilo seběhnout na první pozici, mírně se vzdalovat svému nejvážnějšímu vyzyvateli Oscaru Husillosovi a pak také dokráčet bez problémů k titulu. Časomíra ukázala nakonec 45.05, což je přesně hodnota výkonu Thomase Schönlebeho z roku 1988. Warholm tím zároveň vymazal Maslákův rekord HME z Prahy 2015 (45.33). Španělu Husillosovi se dostalo satisfakce za loňskou diskvalifikaci v Birminghamu a jistě měl i radost z národního rekordu - 45.66. Bitva o bronz šla na dřeň, oba duelanti vlétli do cíle pádem. Trochu překvapivě se na úkor Slovince Janežiče (46.15) radoval Nizozemec Tony van Diepen, navíc u jeho výkonu 46.15 zasvítila i příjemná zkratka "NR".
Před dvěma lety způsobil už svým stříbrem v Bělehradě senzaci, teď se stal v Glasgow evropským šampionem. Slovák Ján Volko ovládl finále nejkratšího sprintu v čase 6.60 sekundy, přestože měl z celé osmičky nejhorší startovní reakci (0.178 s) a do cíle rozhodně neměl nejhlubší předklon. Nakonec hrály setinky v jeho prospěch, pomyslnou cílovou pásku protnul o setinu, respektive o dvě dříve než zbylí medailisté. "Moc si z toho finále nepamatuju," přiznal vítěz. "Běžel jsem a běžel a najednou jsem se otočil a moje jméno bylo na tabuli. Skvělý pocit," dodal. Stříbro bral turecký reprezentant Emre Zafer Barnes (6.61), bronz překvapivě Nizozemec Joris van Gool, když zopakoval osobní rekord ze semifinále (6.62). Obhájce titulu Brit Kilty skončil čtvrtý (6.66).
Souboj o titul na čtyřstovce žen byl vskutku strhující. Do cílové rovinky vbíhala na čele favoritka Léa Sprungerová, ale na Švýcarku mohutně dotírala Belgičanka Cynthia Bolingo Mbongová a duel byl dramatický až do posledních kroků. Nakonec se přeci jen radovala Sprungerová, byť to bylo o pouhou setinu. Vítězství ozdobila světovým výkonem roku 51.61, poraženou mohl těšit krom stříbra i národní rekord 51.62. Vyrovnaná bitva se strhla také o bronz, z trojice reálných adeptek se díky osobnímu maximum 52.34 radovala Nizozemka Lisanne De Witteová.
Ewa Swobodová potvrdila ve finále 60 metrů dominanci z předešlých kol. Jestli byly u ostatních běžeckých disciplín nejasnosti po doběhu, zde nikoli. Polská sprinterka se mohla ihned svalit na ovál a užívat si pocity euforie. Před chvílí triumfovala v čase 7.09 a podobně jako Volko povýšila bělehradské stříbro na glasgowské zlato. Jako první přispěchala s gratulací Nizozemka Dafne Schippersová, šampionka z Prahy 2015 brala tentokrát stříbro za 7.14. Jediná tisícina rozhodla o bronzu, šťastnou výherkyní byla Britka Asha Philipová, krajance Kristal Awuahové tak nepomohlo ani zlepšení osobního rekordu na 7.15. Pátá byla Švýcarka Kambundjiová, dvě setiny od stříbra.
Finále tyčkařů bylo galapředstavením polských skokanů. Dlouho se zdálo, že si pro titul dojde Piotr Lisek, který skákal všechny úrovně s velkým přehledem a při první možnosti: 545, 565, 575, 580, ba i 585. Jenže přišel zvrat. Na 590 poprvé shodil a krajan Pawel Wojciechowski, který se zachraňoval na 565, chyboval na 575 a po 580 napoprvé o 5 cm výš opět zapsal křížek. Poslední dva pokusy si nechal na úroveň osobního rekordu 590, a napodruhé - tedy při poslední šanci - skočil. Rázem tahal za kratší konec Lisek, jenže už dvakrát neuspěl na 590 a pak ani při zbývající "ráně" na 595. Ze zlata se tak radoval Wojciechowski. Bronz vybojoval Švéd Melker Svärd Jacobsson, jako jediný ze zbývajících zvládl 575.
Soutěži výškařů dominoval italský šoumen Marco Tamberi. Po dvou letech trápení se zdravím zažil halový mistr světa z Portlandu a mistr Evropy z Amsterdamu 2016 slastný návrat, soutěží procházel jako jediný čistě od základní výšky (218) až po vítězných 229. Soupeři pak taktizovali, vynechávali zbylé pokusy a Tamberi na 232 poprvé zaváhal, ale napodruhé už si s laťkou poradil a stvrdil své zasloužené vítězství. Stříbrné medaile si z Glasgow odvezou dva výškaři, Řek Konstadinos Baniotis a Ukrajinec Andrij Procenko, kteří zdolali oba 226 a měli jinak stejně hodnotný zápis.
Trojka mužů byla takřka dokonalým představením síly bratrského dua Ingebrigtsenů. Mladší Jakob a starší Henrik vystupňovali vlažné tempo úvodních dvou kilometrů (2:49 a 2:43) k pekelné závěrečné třetině - ta byla skoro o půlminutu rychlejší než úvodní - 2:24! Do posledního okruhu vbíhali oba norští sourozenci pospolu a zdálo se, že nic jim již nevezme zlato a stříbro. Jenže zatímco nezdolný mladík Jakob Ingebrigtsen - stále ještě junior - odskočil a v pohodě dotáhl závod k vítězství v čase 7:56.15, na Henrika se dotáhl domácí Chris O'Hare a skotský rodák ve strhujícím finiši rozjásal tribuny ziskem stříbra, ačkoli oba dosáhli cíle ve stejném čase (7:57.19).
České semifinálové bitvy
Filip Šnejdr usiloval o finále osmistovky, ale nedařilo se mu podle jeho představ. S ohledem na postupový klíč - pouze trojice přímo - se běželo pomalu (čtyřstovka za 56.3), takže se pořadí velice často přelévalo. Svěřenec Petra Novotného začal v kontaktu s čelem, potom se propadl až na samotný chvost šestčlenného balíku, pak se zase posunul vpřed. Do posledního okruhu Filip vbíhal na třetí pozici a tu držel ještě sto metrů do cíle, v samotném závěru však zrychlení soupeřů nestačil a skončil pátý (čas 1:50.72), celkově desátý. O ošemetnosti takticky vedeného závodu se přesvědčili účastníci druhého semifinále, Brit Learmonth upadl, Ir English kvůli tomu ztratil kontakt s čelem a o třech postupových místech se tak rozhodovalo jen mezi čtveřicí.
V bitvě o finále půlkařek došlo k velkému překvapení, když šampionka posledních dvou HME Švýcarka Büchelová nestačila ve finiši Španělkou Guerrerovou rychle taženém závodu a o 5 setin vypadla. Paradoxně to byly setinky, ba tisíciny, co rozhodly o obou jejích titulech.
Čeští sprinteři na šedesátce v semifinále neuspěli. Klára Seidlová sprintovala na Mondu v aréně Emirates za 7.41, tedy ještě o dvě setiny pomaleji než v rozběhu. (Od postupu dál ji přitom dělilo 15 setin.) Celkově obsadila svěřenkyně Jakuba Uhra 21. místo. Roli favoritky číslo jedna potvrdila Polka Swobodová, dominovala s časem 7.11, přičemž soupeřky nebyly o mnoho blíže než v prvním kole soutěže - Britka Philipová 7.19.
Kolega Seidlové Zdeněk Stromšík dopadl jen o malinko lépe. Také on běžel pomaleji než dopoledne - o setinu - a čas 7.78 (startovní reakce 0.185) zařadila svěřence Jaroslava "Jerryho" Vlčka na konečné devatenácté místo. Naděje u našich bývalých federálních partnerů vzbudil Ján Volko. Slovenský sprinter byl v semifinále nejrychlejší ze všech za 6.61, ovšem všichni postupující za ním se vešli do pouhých šesti setin. Jaký to kontrast proti ženám.
Sedmiboj po disciplíně
Třetí díl víceboje vyšel Jiřímu Sýkorovi na výbornou. Po solidním úvodním pokusu 14.60, přidal v druhé sérii půlmetr a 15.09 je jeho nový halový osobní rekord (o 3 cm). Že to nebyla náhoda, ukázal Jirka při poslední šanci, kdy výkon téměř zopakoval - 15.05. Ve výsledkové listině koule se to zkratkou PB hemží, ovšem spíš u závodníků z druhé půlky pole - dominoval Bělorus Žuk s 16.32, který ale i tak zůstal na posledním (12.) místě. Po dálce vedoucí Brit Duckworth se nejslabším výkonem v kouli propadl na třetí pozici, do čela se naopak vyšvihl Nor Roe (15.60), Estonec Saluri (13.84) se udržel na druhém místě. Na předních pozicích se vše srovnalo, Roea a čtvrtého Samuelssona dělilo jen 34 bodů. Sýkora se posunul na sedmou pozici.
Bohužel ve výšce se českému vícebojaři, ač měl k ruce kouče Jaroslava Bábu, vůbec nevedlo. Zvládl jen základní výšku 192 centimetrů a po vynechání 195 si třikrát neporadil se 198. V sektoru řádil Duckworth, jenž se přenesl přes 213 cm, a vrátil se na čelo (3533 bodů). Letošnák 210 Belgičana van der Plaetsena stačil jen na posun na 9. místo. Za Duckworthe se posunul Samuelsson (výška =SB 207), ztrácí 57 bodů. Poprvé je na medailové pozici Španěl Ureňa (SB 207), na Brita už má ale manko 90 b. Sýkora klesl na 10. místo, průběžně má 3280 bodů.