Vondrová: Nechci opakovat scénář z Toruně

Lado, úspěšnou loňskou sezónu jste musela kvůli zranění kotníku ukončit hned po olympijských hrách v Tokiu. Jak dlouhá rekonvalescence byla potřeba a je nyní vše už v pořádku?

Po olympiádě jsem měla měsíc úplné volno a chodila pravidelně na magnety nebo elektroterapii. Přípravu už jsem mohla zahájit jako obvykle a celou jsem ji absolvovala bez problému. Nadále chodím každý druhý den na terapie, aby se to stále zlepšovalo a zatím mohu trénovat bez omezení.

Jak tedy vaše podzimní příprava vypadala?

Převážnou část přípravy jsme strávili doma v Pardubicích a v prosinci jsme pak odletěli na Kanáry, což pro nás bylo trošku netradiční, ale podařilo se nám tam udělat kus práce. V lednu už jsme zůstali doma. Snažím se co nejčastěji jezdit do haly v Praze, protože v té pardubické máme hodně ostré zatáčky, což tomu kotníku nedělá úplně dobře.

Na Kanárských ostrovech jste byla ve stejné destinaci jako vaše kolegyně z reprezentační štafety Tereza Petržilková. Stihly jste i nějaké společné tréninky?

Běhaly jsme společně jen dvakrát nebo třikrát. Ač bych to nečekala, máme hodně odlišné tréninky, tak to nešlo moc skloubit. Síly jsme tedy spojily jen na několika trénincích tempové vytrvalosti. I tak ovšem bylo příjemné, že tam byli s námi. Ve spoustě organizačních věcí nám Terka se svým trenérem pomohli.

Co vám napověděly vaše letošní první závody, které jste absolvovala na pondělních akademičkách směrem k letošní halové sezóně?

Byl to spíš takový trénink. Docela mě potěšila šedesátka, protože na tréninku se necítím rychlostně úplně dobře, a přesto, že jsem z bloků vylezla jak balík, tak z toho byl osobák. Čtvrtku jsem vyběhla jako na výlet a podle toho také vypadal čas. Vytrvalostně jsem na tom dobře, takže osmistovku jsem běžela na finiš, jak jsem si dopředu naplánovala.

Jaký teď bude váš další závodní program?

Nejspíš si zaběhnu tento nebo příští týden nějaké veřejné závody na Strahově a pak mě čeká první ostrý start na čtvrtce v německém Karlsruhe. Následně mám v plánu Czech Indoor Gala v Ostravě.

Právě na Czech Indoor Gala vás čekají elitní soupeřky v podobě silných Polek či Nizozemky Lieke Klaverové. Jak se těšíte na tento závod?

Jsem moc ráda za tak nabitou startovní listinu. V Čechách většinou běhám sama. Když pak přijedu na velké závody do zahraničí, tak jsem z toho vykulená. Je dobře, že ještě předtím poběžím ve zmiňovaném Karlsruhe a Ostrava už bude druhým ostrým startem na čtvrtce. Přeci jen v hale je důležité mít něco naběháno, hlavně kvůli seběhům.

Karlsruhe je součástí World Indoor Tour, kde letos mezi vypsané disciplíny patří i čtvrtka žen. Jak velkou motivací je pro vás uspět v celkovém pořadí tohoto seriálu?

Ráda bych bojovala o nějaké pěkné celkové umístění, ale uvidíme, na kolik mítinků budu vůbec pozvána. Hodně bude záležet na tom, co předvedu v Karlsruhe. Od toho se bude vše odvíjet.

Na halové mistrovství světa v Bělehradě máte splněno. Dodává vám to větší klid směrem k průběhu sezóny, že nemusíte, jak se říká, honit limit?

Určitě je to příjemnější, a to hlavní kvůli tomu, že v současné době nevíte, co se může stát. Stačí jeden pozitivní test na covid a nemůžete závodit. V tomto ohledu jsem opravdu ráda, že mám určitý klid na duši. Na druhou stranu, pokud bych nebyla schopná běžet limit 52.90, tak by ani nemělo cenu do Bělehradu jezdit.

Jaké myslíte, že jsou šance české čtvrtkařské štafety na účast v Bělehradě? K tomu je nutné zaběhnout minimálně průměr 53.3.

Bude hodně záležet, jak si povedou ostatní holky. Doufám, že šance bude. Štafeta je vždy příjemným zpestřením šampionátu na závěr.

Jaké budou vaše individuální ambice na nadcházejícím halovém světovém šampionátu?

Na každé velké akci je základem postup do semifinále. Pokud se to podaří, tak zvlášť v hale se pak může stát cokoliv a dá se postoupit i do finále. Hala je opravdu nevyzpytatelná. V Birminghamu jsem postoupila do semifinále, a přitom běhala o dvě vteřiny pomaleji než teď. Loni jsem přijela do Toruně nabitá a skončila v rozběhu, což je scénář, který bych nerada zopakovala.