Vychází kniha „Fenomén Jarmila“
Autorka Dana Čermáková v červnu letošního roku oslovila v čáslavském divadle Jarmilu Kratochvílovou při slavnostním večeru k 30 letům trvání rekordu na 800 metrů. Rodačka z Golčova Jeníkova na nabídku redaktorky regionálního měsíčníku kývla, ovšem dala si podmínku: „Domluvily jsme se, že nebudu muset někde sedět a povídat, co už bylo mnohokrát řečeno,“ vysvětluje Kratochvílová. „Poslala jsem pak paní Jarmile návrh konceptu a ona mi k tomu napsala své připomínky,“ doplňuje Čermáková okolnosti vzniku bezmála 200stránkové publikace, kterou vydává nakladatelství Imagination of People.
„Kniha vznikla především z toho, co jsem už někdy někomu někam řekla,“ přibližuje atletka. Dvě třetiny textové části, první oddíl nazvaný prostě „Jarmila“, čerpá z publikace „Čekání“, kterou novinář Jan Popper a trenér Kratochvílové Miroslav Kváč napsali v roce 1985. „Kapitola, jak jsme nemohli odjet na olympijské hry, tam není,“ říká běžkyně k tomu, co najdou čtenáři navíc. Ani tentokrát se ale jeden z osudových zlomů v kariéře mnohých československých atletů, bojkot her v Los Angeles 1984, nijak zvlášť nerozebírá – věnuje se mu kapitolka o 11 stranách. „Už je to historie,“ říká smířeně jedna z tehdejších hvězd Kratochvílová. „Tak to bylo a nemůžu stále říkat, že to byla strašná škoda, nejen pro mě, ale i pro naši atletiku. Už to beru tak, že je to pryč.“
Co je však nové oproti Čekání, je padesátistránková druhá kniha „Jarmila a Ludmila“, mapující trenérskou dráhu atletky, zejména pak nejslavnější svěřenkyni. Půlkařku Ludmilu Formanovou dovedla Kratochvílová k titulům mistryně světa v hale i pod otevřeným nebem. Vše doplňuje obrazová část knihy: 32 stran s fotografiemi z dětství, atletických začátků i vrcholů, se svěřenkyněmi či třeba se vzory Kratochvílové, manžely Zátopkovými.
„Myslím, že je tam hodně věcí o tom, jak začít trénovat a hlavně jak to mít rád,“ shrnula obsah knihy 62letá sportovní legenda. Zároveň při této příležitosti tak trochu zlehčovala tvrdost drilu, který podstupovala. „Ono to zas tak náročné nebylo. Záleží samozřejmě na zdraví, ale to jsem měla nejspíš od Boha. Měla jsem ale trénink ráda a tvrdě jsem si za tím šla,“ vysvětlila. „Nikdy se netajila tím, že pro ni tréninky představovaly větší radost než samotné závody,“ píše se ostatně i v knize. Dnes k tomu dodala: „Někdy jsem to samozřejmě proklínala, ale všechno se to vyvážilo úspěchy, kterých jsem dosáhla. Atletika je můj život a pořád ji mám ráda,“ uzavírá legenda, která na čáslavský stadion vkročila poprvé v roce 1967.
