Výškař využil sil senzibila a spočítá si, kolik bude mít promile

Foto: agentura SMA

Nechal si také poradit od parťáka Svatoslava Tona, který jej hecoval a uklidňoval. Ale především si nechal jeden pokus na výšku 2.34 m. A ten mu vynesl bronz. Jaroslav Bába si v devatenácti letech vychutnal olympijské stupně vítězů. Téměř dvoumetrový habán z Havířova prožil životní závod, v němž riskoval jako zkušený návštěvník kasina. Skok hop a nebo trop mu vyšel. "Je to super, doufal jsem, že bych ještě mohl skočit 236, že bych zaútočil na tu stříbrnou, ale už mi nezbylo moc sil," řekl po závodě. Dal do jediného pokusu všechnu sílu. "Pak už jsem na to dneska asi neměl," přiznal. Postavil proti sobě všanc úspěch a neúspěch do jedné možnosti bez opravy. Věděl však, že má natrénováno, a tak věřil, že mu hra vabank vyjde. "Věděl jsem, že na to mám, bylo to z rezervičkou v pohodě," usmíval se jako by to pro něj byla samozřejmost.

Ale když se přes laťku přehoupl vyváděl jako smyslů zbavený. "Ani nevím, co jsem dělal. Skákal jsem, běžel, všechno možné, měl jsem chuť oběhnout celý stadion," řekl šťastně.

V životě se prý tak neradoval, po závodě rozdával úsměvy a poděkoval Tonovi. "Vynechal těch 232 jako první, tak jsem si řekl: 'Dobrý nápad' A udělal jsem to taky," popsal klíčový okamžik. Tuhle výšku překonalo pět lidí a všichni měli lepší pokusy než čeští výškaři. "Tak jsme to riskli," řekl Bába. Tonovi to nevyšlo, ale jemu ano. Pak už jen křičel a na další skok se
nedokázal plně koncentrovat. "Sváťa říkal, že mám zůstat v klidu a soustředit se na další pokus, že vyhraju. To nevyšlo," zalitoval, ale zase tak moc ho to nemrzelo.

Meditace, to je Bábova novinka. Přes kamarádku z tréninkové skupiny ve Vítkovicích dostal kontakt na člověka, jehož v životě neviděl. "Na dálku mi dodává energii," vyprávěl Bába. "Kdykoliv budu potřebovat, mám prý zavřít oči, myslet na skákání, že už se na mě napojí," popsal neobvyklý způsob přípravy. Možná i díky němu byl tak psychicky vyrovnaný.

Když nastoupil poprvé na 2.36 m, věděl, že skáče o zlato. "Napadlo mě to," přiznal. Stejně tak si však uvědomil, že když na téhle výšce uspěje Američan Jamie Nieto, zbude na něj čtvrté místo. "Chvilku jsem se na něj nedíval, pak jsem se otočil a mrazilo mě v zádech, když to neskočil," zavzpomínal.

Podobnou chvilku si prožil i letos v Budapešti, kde čekal do posledního pokusu v soutěži, zda-li mu zůstane bronz z halového mistrovství světa. I tehdy se to podařilo. Dnes rychle spěchal za trenérem Alešem Dudou, pusu hned dostal i od přítelkyně dálkařky Denisy Ščerbové. Medaile je prý pro ni dárkem k sobotním osmnáctinám. "Zatím jsem jí jen popřál a natrhal kytky ze záhonu před jídelnou," smál se Bába.

Dnes si sám nadělil další důvod k oslavám. Pivo mu prý stejně jako v Budapešti koupí trenér. "A ne jedno. Ale nesmím to přehánět, zítra mám nějaké povinnosti," usmíval se spokojeně.

Olympijskou maturitu už složil, teď ho čeká zkouška z dospělosti na vítkovickém sportovním gymnáziu. Tvrdil, že po olympiádě se na studium vrhne. Ale bude na to mít v té euforii vůbec čas? "Jasně, ještě dneska si otevřu matematiku," odpověděl pohotově, ale vzápětí rozjařile dodal: "A spočítám si, kolik budu mít v sobě zítra promile!"
                                                                                                    ČTK