Yego má oštěp v krvi
Minulý týden jste
zahájil sezónu na mítinku v keňském Eldoretu, který je vaším domovem. Jak
jste byl spokojen s výkonem?
Myslím, že to byla dobrá příprava pro další závody. Výkon sice nebyl
oslňující, ale rád závodím na takových menších domácích mítincích. Těší mě, že
mohu být inspirací pro mladé závodníky. Můžou si se mnou zazávodit osobně a
vidí, že jsem skutečný a ne jen ten Yego z televize.
Nebýt vás, tak by
soutěž v oštěpu prý vůbec neproběhla?
To je bohužel pravda. Celý závod se házel mými oštěpy, protože pořadatelé v Eldoretu
měli na stadionu pouze dva staré.
Jak je to možné?
Víte, podpora oštěpu v Keni je téměř nulová, což je zde problém asi všech
vrhačských disciplín. Chybí také jakákoliv podpora mladých, kteří tak nemohou
sbírat zkušenosti i když mají potenciál. Keňský svaz podporuje hlavně běžce.
Samotné náčiní je drahé a jim se do něj nechce investovat. Problém je i s místy
na trénování oštěpu. Těch také není moc. I já jsem si tím prošel v roce 2008.
Kvalitní oštěp stál tehdy tisíc euro a já na něj prostě neměl.
Kdy přišel ten zlom a
začalo se dařit?
V sezóně 2011, kdy jsem na závodech v Maputu potkal svého finského
manažera. Následující rok jsem strávil tři měsíce právě ve Finsku, kde jsem se
připravoval na olympiádu v Londýně. Byla to skvělá zkušenost. Naučil jsem
se, že oštěp je hlavně o hlavě.
Nepřemýšlel jste nad
stehováním do Finska?
To mě vůbec nenapadlo. Je tam na mě hrozná zima. Kromě tréninku jsem skoro
vůbec nechodil ven.
Takže vám vyhovuje
pro přípravu teplé počasí?
Jednoznačně, pro přípravu potřebuji jedině destinace, kde je teplo. Letos
jsem se připravoval tři týdny v Jihoafrické republice, což mi naprosto
vyhovovalo.
Jak se vlastně váš
život změnil po zisku titulu mistra světa?
Víte, všichni se na mě teď dívají. Víc se toho očekává a lidé mají někdy
pocit, že jsem nezničitelný, ale nevědí, jak se cítím uvnitř. Samozřejmě to má
i příjemné stránky. Mou osobnost však úspěch v Pekingu nijak neovlivnil.
Jsem pořád stejný.
Proč jste si vybral
právě oštěp?
Oštěp se mi vždy líbil. Přišel mi ze všech atletických disciplín
nejzajímavější. Dřív jsem se hodně věnoval fotbalu, a to na celkem slušné
úrovni. Dokonce jsme vyhráli národní středoškolský šampionát. Ale v roce 2004
jsem se díval na olympiádu v Aténách a měl jsem jasno, že chci být
oštěpařem. Naprosto mě ta disciplína uchvátila. Navíc pocházím z kmene Nandi,
což jsou lovci. Ještě můj dědeček lovil zvěř oštěpem, takže to mám v krvi.
Zkoušel jste i jiné
disciplíny?
Zkusil jsem skok do dálky. Měl jsem i slušnou stovku, protože jsem rychlý,
i když teď už jen tak na třicet metrů. Občas jsem i vrhal koulí. Naopak
nesnáším disk a dlouhé běhání. V roce 2003 jsem si ve škole zkusil krosový
závod na pět kilometrů a byl jsem asi sedmdesátý.
Jste zaměstnancem
keňské policie. Byl jsem někdy ve skutečné službě?
Možná budete překvapeni, ale byl. V roce 2008 a 2009 jsem pracoval
jako policista než jsem se stal profesionálním atletem.
Prý jste se učil házet
podle videí na Youtube?
To je pravda. Učil jsem se házet podle videí Jana Železného, Tera
Pitkämäkiho a Andrease Thorkildsena. Samozřejmě to neznamená, že když se na ně
díváte, tak budete házet stejně jako oni, ale snažil jsem si od každého něco
vzít.
Myslíte již na
olympiádu v Riu?
Bude velmi těžké tam uspět. Konkurence je opravdu velká. Podívejte se na
výsledky z minulého MS. Na medaili bylo třeba hodit přes 87 metrů.
Koho považujete za
svého největšího soupeře?
Za devadesát metrů umí Keshorn Walcott z Trinidadu. Daleko hází i Egypťan
Abdelrahman a tradičně jsou silní čeští a finští oštěpaři. Samozřejmě se také
může objevit někdo nový.
Letos budete opět
startovat na Zlaté tretře v Ostravě. Jak se tam těšíte?
Loni jsem v Ostravě hodil myslím 86 metrů. Pamatuji si, že byla hrozná
zima, tak doufám, že bude letos tepleji. Souboje s českými oštěpaři jsem
vždy kvalitní. Těším se a doufám, že se také potkám s Janem Železným.
Galerie
