Z tlouštíka olympijským vítězem
Třiadvacetiletý indický oštěpař Neeraj Chopra patří beze sporu v posledních letech mezi největší světové talenty této disciplíny a na olympijské hry do Tokia odlétal jako jeden z favoritů na cenné kovy. Přesto, že předváděl v uplynulých sezónách dlouhé hody, byl považován za atleta, kterému se stále nedaří naplnit jeho obrovský potenciál. Před svým startem na hrách byl tak pod velkým tlakem. S ním se ovšem v japonské metropoli vyrovnal na výbornou. Do svého posledního pokusu v olympijském finále již mohl vstupovat naprosto uvolněně. V ten moment bylo jasné, že se díky hodu na 87.58 stane olympijským šampionem. Jeho zápis byl o to cennější, že se stal vůbec prvním atletickým vítězem olympijských her ze své země. „Je to neuvěřitelné. Je to naše první olympijská medaile po velmi dlouhé době a v atletice je to vůbec poprvé, co máme zlato, takže je to pro mě i pro moji zemi jedinečný okamžik,“ uvedl záhy po závodě, ve kterém ho na stupně vítězů doprovodilo duo českých reprezentantů Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý, se kterými dobře vychází. „Jsem rád, že se klukům také zadařilo. Mám rád i jejich trenéra Jana Železného. Je to můj vzor,“ nechal se slyšet v olympijské mix zóně.
Neeraj byl ve své zemi celebritou už před svým olympijským úspěchem, ale po Tokiu vše nabralo ještě úplně jiné rozměry, když například počet jeho fanoušků na instagramu stoupl ze 143 000 na více než 3.5 milionů sledujících, čímž se stal vůbec nejsledovanějším světovým atletem na této sociální síti. „Věřím, že můj úspěch bude inspirovat mladé lidi v Indii, aby se začali věnovat atletice, a hlavně tedy oštěpu,“ sdělil své přání.
Talent od přírody
Neerajova oštěpařská cesta začala v roce 2011. Tehdy se jako třináctiletý chlapec z farmářské rodiny přihlásil do atletického oddílu a jeho motivací bylo hlavně shodit nadbytečná kila. „Měl jsem v té době nadváhu a moji vrstevníci si mě kvůli tomu dobírali. Hodně tím trpělo mé sebevědomí, které se ale postupem času právě díky atletickému tréninku začalo zvyšovat. Cítil jsem se silnější a zdatnější. Jednoho dne jsem viděl na stadionu nějaké atlety, jak hází oštěpem a chtěl to také zkusit. Házel jsem hned mezi 40 a 45 metry a ostatní mi začali říkat, že mám pro tuto disciplínu talent,“ vzpomíná.
Poprvé pak zazářil na mistrovství světa juniorů v polské Bydhošti v roce 2016, když svůj triumf ozdobil novým juniorským světovým rekordem 86.48. Už tehdy mu byla předpovídána velká oštěpařská budoucnost. Navíc tím výrazně zpopularizoval tuto disciplínu ve své zemi. „Do té doby o oštěpu v Indii nikdo nevěděl, ale tohle vyvolalo zásadní změnu.“ Záhy po vítězném MSJ přešel od trenéra Garyho Calverta ke Klausovi Bartonietzovi, pod jehož vedením získal v roce 2017 titul na asijském šampionátu na domácí půdě v indickém Bhubaneshwaru. Při své premiéře na dospělém mistrovství světa v Londýně však jeho cesta skončila v kvalifikaci.
O rok později však pokračoval ve špičkových výkonech, když vyhrál nejprve Hry Commonwealthu v australském Gold Coast a následně také Asijské hry v indonéské Jakartě, kde posunul hodnotu národního rekordu až na 88.06. Vidět jsme ho mohli také ve stejné sezóně při Kontinentálním poháru v Ostravě, kde skončil šestý. S velkými nadějemi tak vzhlížel ke světovému šampionátu v Dauhá 2019. Bohužel právě v přípravě na tuto sezónu si přivodil zranění ramene, které si vyžádalo operaci a o globální vrchol tak přišel.
K závodům se vrátil po dlouhé rekonvalescenci a více než roční pauze a nevedl si vůbec špatně, když v lednu 2020 hodil v Jihoafrické republice 87.86. Pak ovšem přišla koronavirová krize, série lockdownů, což mělo za následek, že se jednalo o Neerajův jediný start v tomto roce. Naplno se pak vrátil hned v úvodu letošní olympijské sezóny. Již při svém prvním startu na domácím mítinku v Patiale posunul hodem na 88.07 o centimetr svůj národní rekord a vše vyvrcholilo v Tokiu při jeho historickém zápisu. „Během posledních let došlo k obrovské změně toho, jak lidé v Indii začali oštěp a atletiku obecně vnímat. Výsledkem je, že mají domácí soutěže mnohem větší kvantitu i kvalitu. Konkrétně v oštěpu vidím pro Indy obrovský potenciál. Abyste uspěli, potřebujete sílu a rychlost, a to indické děti mají. Věřím, že můžeme svými úspěchy motivovat další mladé atlety, aby vzali oštěp do ruky,“ doufá v zářnou budoucnost svých následovatelů.
Velký potenciál indického oštěpu vidí také světový rekordman a úspěšný trenér Jan Železný, jenž se už dříve nechal slyšet, že až se Indové naučí házet oštěp, tak budou nejlepší na světě.
Už nyní není indický oštěp pouze o Neeraji Choprovi. Prosazovat se začíná také jeho reprezentační parťák Shivpal Singh, jenž patří s osobním rekordem 86.23 do TOP 10 asijských oštěpařů historie a na asijském šampionátu v Jakartě 2018 bral stříbro hned za Choprou. Mezi ženami je pak nejvíce vidět národní rekordmanka Annu Raniová, která se letos díky výkonu 63.24 dostala již na desátou příčku historických kontinentálních tabulek.
