Závěrečné postřehy šéfa výpravy
Ahoj z Ria….
omlouvám se, že píšu až teď, ale vše šlo tak rychle. Ze soutěží jsme se vraceli tak pozdě a brzo odcházeli, že jsem neměl síly psát. Je konec, je dobojováno a čtyřleté úsilí bylo či nebylo naplněno. Každý si teď musí odpovědět sám, jestli předvedl maximum, co v něm bylo. VŠICHNI, kteří jsou na olympijských hrách, museli tvrdě pracovat a dřít, aby byli nominováni a stali se nejlepšími sportovci na světě. Jen někteří jsou pak vyvoleni zvítězit a v tom je krása sportu. Nechci ani hodnotit atlety jako takové, nejsem s nimi v tak intenzivním kontaktu, jako trenéři, ale vezmu to obecně. Viděl jsem vítěze, viděl jsem odhodlání vítězit, viděl jsem ty, kteří nepostupovali, a přesto odvedli maximum, ale viděl jsem i uspokojení s tím, že jsem na OH a pak ty, kteří nepochopili, o čem jsou olympijské hry. Každý ať si najde to své, pokud si umí říci pravdu. A podle toho budeme pracovat dál.
Možná se může zdát jedna medaile málo. Každý se nás neustále ptá, když odjíždíme na OH, kolik plánujeme medailí. Je to tak pokaždé a pokaždé je to věštění z vody. Já se přiznám, že jsem chtěl a přál si 4 medaile. A teď mne ukamenujte. Ale já našim atletům věřím. A 4 medaile opravdu mohly být….a taky nemusela být žádná….ale řeknu vám, co vidím já. O čem stále ještě ten sport je, a co je jeho hlavním posláním. Viděl jsem přílet našich medailistů na RIO Lipno a další místa. Viděl jsem mnoho dětí, které s kartičkou svého sportovce čekaly na podpis svého vzoru. Vzory……elity národa….to je to co formuje naše děti, učí je to vytrvalosti, spolehnutí se sám na sebe tak, aby mohly být férové, studovat nebo se učit hrát na flétnu. Bez nich není budoucnost. A pokud vezmu všechny sporty dohromady, je 10 medailí, 10 hrdinů, kteří jsou nejlepší na světě, což je výborný výsledek.
Každá olympiáda je jiná. Jedna je bohatá, jedna chudá, jedna je koncipována tak, aby budovaná infrastruktura fungovala i dále a někde se po skončení her skoro vše zase odstraní. Vždy něco funguje lépe, něco funguje hůře, něco jde perfektně a něco zase vůbec. Pokud mám vypíchnout některé takové okruhy, pak dva, a to s veškerou úctou k pořadateli, protože je to nesmírně těžká a ne vždy dobře plánovatelná akce. Bezpečnost, nejsem bezpečnostní odborník, ale něco málo o tom vím. Zde docházelo k tak fatálním bezpečnostním rizikům, že to již asi ani víc nešlo a jsem rád, že se dosud nic nestalo. To je vše, co k tomu chci napsat. Doprava, ta jde naplánovat velice dobře a zde pořadatelé opravdu selhali. Není možné, aby sportovci čekali na BUS, aby jich nebyl dostatek a aby se jezdilo hodinu ve stoje na závody, aby autobusy bloudili a aby profesionální úroveň řidičů byla tak tragická. Dle mého názoru zde probíhala olympiáda i těchto řidičů, a to v následujících disciplínách…..orientace naslepo, kdo dá později nohu z plynu, kdo později dobrzdí u před ním jedoucího vozidla, kdo projede prudkou zatáčku v omezovači tachometru a nepřevrhne se, kdo se dřív nabourá. Doprava se časem zlepšila, ale budeme asi všichni rádi, až vystoupíme na letišti při návratu výpravy.
Ale olympiáda je především o sportu, a to byla nezapomenutelná událost. Sportovní výkony, rekordy, souboje, emoce. O tom to je a vždy bylo. Máme své hrdiny i své poražené. Vzdejme tedy slávu vítězům a čest poraženým.
Děkuji všemu doprovodu. Těm, kteří se starali o zázemí sportovců, bez nichž by to nešlo, lékařům, díky trenérům a díky všem, kterým patří alespoň kousek těch skvělých placek na krku našich sportovců. A děkuji vám fanouškům, protože fanoušek byl, je a bude vždy součástí našeho týmu.