Železný: bez víry v sebe vítězit nelze
Vítězslav Veselý patří ke světové špičce již pár let, čerstvě povyskočila výkonnost i dua Petr Frydrych a Jakub Vadlejch. Nejde tak ani o absolutní čísla, třeba Frydrych hodil již před pěti lety za 88 metrů, mnohem důležitější je, že se u nich sešlo více kvalitních výkonů v řadě. „O to právě jde, aby byli stabilnější. Když předvedou ty současné výkony na velké akci, může to pro ně znamenat medaili nebo alespoň postup do finále, což je další krok před olympiádou,“ prohlásil kouč Jan Železný, který podle svých slov udělal oproti minulosti jen minimum změn, třeba pozměnil zařazení odpočinku na soustředění a jeho délku. „Zatím se to projevuje pozitivně, ale definitivně to stejně prokáže až celá sezóna,“ uvědomuje si.
Dobře si je vědom možné iluzornosti současných výsledků. I v minulosti byli jeho svěřenci schopni házet daleko, až na Veselého to však nedokázali prodat na velké akci. „To není specifikum jen mých závodníků, ale oštěpařů obecně. Většinou na začátku hází velké výkony, což pramení z toho, že jsou na vrcholu po fyzické stránce, ovšem ještě ne po té technické, pak přichází krize, v níž se výkonnostně padá jako by dolů a pak by měla přijít druhá vlna, kdy přichází technická špička. Ovšem načasovat to správně je hrozně složité. V atletice má každá sezóna jen jeden skutečný vrchol a pokud neuděláte super umístění na něm, nic neznamená, že na konci roku házíte třeba na hranici svého maxima. V tom je to kruté.Jediná výjimka je teď nově v olympijském roce, kdy je šance předvést se i na mistrovství Evropy. Ale na druhou stranu - když máte toho nejlepšího závodníka, má cenu jít do rizika a připravovat ho na dva vrcholy?“ pokládá řečnickou otázku.
Fyzická i technická vyspělost jsou pro úspěch klíčové, nemenší podíl však podle něj má i víra v sebe a své schopnosti položená na reálných základech. „Člověk zkrátka nesmí pochybovat. Zažil jsem to i sám a proto jsem některé závody prohrál a jiné vyhrál. Fyzicky jsem na tom byl stejně jako ostatní, ale má víra v sebe byla třeba větší,“ líčí.
Mimořádnou schopností ze sebe vydat to nejlepší v okamžik, kdy je to nejvíce třeba, disponuje podle něj jeho bývalá svěřenkyně Barbora Špotáková. Ta se od konce minulé sezony rozhodla zariskovat a kvůli potřebě optimálně sladit svou přípravu s péčí o malého synka se připravuje sama. Železný nepochybuje, že bude úspěšná, a to nejen kvůli schopnosti zmíněné výše. „Ta situace ji motivuje, je zralá a zkušená a taky má výborné vnímání pohybu. Navíc si myslím, že její velké soupeřky Obergföllová a Abakumovová, které se teď vracejí, nejsou ještě na velké výkony připravené. Budou-li zlobit, tak podle mě až koncem roku,“ tipuje.
S odchodem Báry ze skupiny Železnému ubylo něco práce, i tak mu jí však zbylo více, než je mu milé. „Trenéřina je ohromně náročná a to i psychicky, myslím, že ji na této úrovni už dlouho dělat nebudu. Nové talenty tedy příliš neobhlížím, ale co jsem tak zaznamenal, zdá se mi momentálně větší potenciál v holkách než u kluků,“ říká.
Jeho novou trenérskou výzvou je spolupráce s Jaroslavem Jílkem, kterému už je pětadvacet a v letošních českých tabulkách mu s 77.60 m patří čtvrtá příčka, šest metrů za Veselým. „Zajímá mě, kam ho můžu za pomocí veškerého profesionálního servisu posunout. Domnívám se, že hodně daleko. Klidně podle mě může jet na olympiádu a tam někoho z těch tří porazit. Ale s tím problém jako trenér nemám. Jen ať se kluci perou i na domácí půdě, jen je to posune dál,“ dodává Železný.
