Zemřel Dionýz Szögedi
Odchovanec košické atletiky, odloňska člen Síně slávy české atletiky, by se za měsíc dožil 76 let. O úmrtí informovala jeho manželka Anna Szögedi, která je od roku 2008 primátorku sedmitisícovými městečka v revúckém okrese. Rozloučení s prvním slovenským medailistou ve sprintu na mezinárodní akci bude v pátek 11. září v Domě smutku v Tornali.
Rychlonohého Szögediho, který se narodil 9. října 1944 v Licince, na atletickou dráhu na Revúckém gymnáziu navedl tělocvikář Oldřich Durdinec. Po maturitě pokračoval ve studiích v Košicích, kde ho trénovali Milan Orendáč a František Mikluščák, rodák z Kostolian nad Hornádom, který na stockholmských ME 1958 jako první Slovák běžel ve finále sprinterské štafety - československá doběhla čtvrtá. V Budapešti 1966 čs. kvarteto s bratislavským rodákem Herbertem Bendem skončilo sedmé.
V Aténách 1969 do třetice na "slovenském" druhém úseku dostal šanci Szögedi a čs. kvarteto v sestavě Ladislav Kříž, Dionýz Szögedi, Jiří Kynos a Ludvík Bohman po postupu z rozběhu za 39,6 s ve finále vyrovnalo časem 39,5 čs. rekord a získalo bronzové medaile - předběhlo ho jen francouzské v evropském rekordu 38,8 a sovětské s finišmenom Valerijem Borzovom (39,3), později olympijským šampionem. Skvělou čs. sérii završila o tři roky senzačním vítězstvím na helsinských ME 1971 štafeta, v níž druhý úsek běžel Juraj Demeč, další odchovanec košické atletiky.
Szögedi, podobně jako Mikluščák, Bende a Demeč, se na evropský šampionát dostal jako člen Dukly Praha. V ní ho sedm let trénoval Aleš Poděbrad, pod jehož vedením si zaběhl osobní rekordy (100 m 10,3, 200 m 21,3), získal čs. titul 1970 a přispěl ke třem klubovým a ke třem rekordům reprezentačních štafet (jejich šéf byl Leopold Láznička). "Na druhý úsek musíme vybírat takových sprinterů, kteří mají cit pro přijetí a předání kolíku, velkou lokomoční rychlost a předpoklady udržet vysoké tempo - z našich sprinterů je ideálním typem Szögedi," konstatoval v roce 1968 v časopise Lehká atletika reprezentační trenér mužských sprintů Jaroslav Vostatek.
Na olympijské hry v Mexiku 1968 se však Szögedi nedostal - ani o čtyři roky do Mnichova. "Být olympionikem je pro sportovce životní cíl a největší pocta - dodnes smutně vzpomínám, že mi pro zranění utekli dvě olympiády, ale vcelku jsem vždy byl - i zůstanu - optimistou," řekl pár lety navzdory zdravotním problémům v rozhovoru pro časopis Slovenská atletika.
V létě 1973 skončil studium na Fakultě tělesné výchovy Univerzity Karlovy v Praze a vrátil se na Slovensko - v Tornali vyučoval tělesnou výchovu na základních školách i na gymnáziu. "Jsem hrdý na to, že mám podíl na výchově jedenácti vystudovaných tělocvikář," konstatoval. S manželkou, původně také učitelkou, se seznámili v Tornali a vzali v roce 1977.
