Zemřel Jiří Čechák

Jiří Čechák a jeho dvojče Pavel se narodili v Pardubicích (*25. 3. 1938), oba byli vícebojaři. Pavel Čechák dosáhl v desetiboji osobního rekordu 6677 bodů, jeho bratr Jiří 6935 bodů. Oba se pak stali trenéry, Jiří působil především v rodném městě, Pavel nejdéle v Olomouci.

Jiří Čechák byl sice vyučený nástrojářem, po vojně však vystudoval střední školu a následně i trenérství na FTVS. Od poloviny 60. let byl odpovědným národním trenérem za desetiboj (1966–74). Vytvořil systém přípravy, který se s úspěchem využíval i řadu let poté. V roce 1989 požádal o azyl v USA, následně strávil čtrnáct měsíců ve státě Oregon.

Po návratu do již svobodné země založil soukromý atletický klub Track & Field Pardubice. Jeho rukama zde prošli špičkoví vícebojaři, vedle Jiřího Ryby a Tomáše Komendy také pozdější olympijský vítěz a světový rekordman Roman Šebrle nebo také Ondřej Kopecký (nynější Šebrleho svěřenec), s nímž získal například titul na MČR v halovém sedmiboji. Do USA se Jiří Čechák ještě vrátil, osm let trénoval na univerzitě v coloradském Boulderu.

Práci bratrů Čechákových ocenila začátkem roku Unie profesionálních trenérů při ČOV, oba je uvedla do své síně slávy. Před sedmi lety zesnulý Pavel cenu obdržel in memoriam, Jiří ji převzal osobně. Má také svoji hvězdu na pardubickém chodníku slávy před zdejší sportovní arénou.

Předával své zkušenosti i nyní

Do poslední chvíle byl aktivní, trénoval mládež v AC Pardubice. Na MČR ve Staré Boleslavi o uplynulém víkendu sice nemohl být, ale svého svěřence Vítka Strnada odkoučoval po telefonu ke zlatu v devítiboji. Ten mu ještě stihl dovézt ukázat medaili. V noci z pondělí na úterý Čechák zemřel.

Zprávu o úmrtí zveřejnil jeho někdejší svěřenec Ondřej Kopecký. „Odešel mi velký kamarád. Člověk, který mi ukázal, co je atletika,“ napsal na svůj Facebook. „Vybral si mě a předal mi vše, co se za svůj život naučil, abych to já mohl předávat dál. V atletice jsem ho bral jako tátu. Podle našeho chování jsem někdy ani vlastně nevěděl, jestli jsme kámoši, manželé po 50 letech nebo dva dělníci na stavbě.“

„Dal mi toho strašně moc, jak do atletiky, tak ale i do života mimo sport,“ pokračuje Kopecký. „Nejvíc si vážím, že mě naučil nebrat desetiboj jen jako sportovní disciplínu, ale jako styl života a chovat se k němu s úctou a pokorou. Strašně rád jsem za ním poslední roky jezdil na vanilkový pudink s jahodami konzultovat techniku disciplín a život mimo sport. Vždycky mi poradil a vždycky měl pravdu, i když jsem sním ne vždy souhlasil. Neznám moc lidí, co by brali sport tak vážně s neuvěřitelným zápalem a touhou po úspěchu, ale zároveň s obrovskou lehkostí a nadhledem.“

„NIKDY nezapomenu, co pro mě udělal a co jsme spolu prožili. NIKDO v mém životě nezaplní místo po něm. BUDETE mi strašně chybět. BUDU závodit pro Vás,“ vyznal se Kopecký a připomněl, že i on svému mentorovi ještě stihl pogratulovat k víkendovému úspěchu jeho svěřence. „Do poslední chvíle mohl být na stadionu, tak jak si to přál,“ uzavírá Ondřej.

Poslední rozloučení se koná 19. července ve smuteční síni pardubického krematoria.

Český atletický svaz vyjadřuje upřímnou soustrast pozůstalým.