Zemřel Tim Lobinger, halový mistr světa a mnohonásobný medailista z vrcholných akcí ve skoku o tyči.
Světová atletika je hluboce zarmoucena, že německý skokan o tyči Tim Lobginer, halový mistr světa z roku 2003, zemřel ve čtvrtek 16. února ve věku 50 let po dlouhé nemoci, píše web WA.
Lobinger byl jedním z nejlepších tyčkařů své generace a pravidelným závodníkem na velkých šampionátech, známý svými extravagantními oslavami. Během své dlouhé kariéry startoval na čtyřech olympijských hrách, sedmi venkovních mistrovstvích světa, šesti halových mistrovstvích světa, čtyřech evropských šampionátech a osmi halových mistrovstvích Evropy.
Je také členem exkluzivního šestimetrového klubu, tuto metu řekonal v letech 1997 a 1999.
Lobinger se narodil v Rheinbachu 3. září 1972 a jeho talent se projevil brzy. Svůj mezinárodní debut si odbyl v roce 1990 na juniorském mistrovství světa v Plovdivu. Tehdy se nedostal do finále, ale na mistrovství Evropy v Soluní 1991 ve stejné kategorii už bral bronz.
Jen o dva roky později, stále jako teprve 20letý, debutoval na mistrovství světa dospělých na domácí půdě ve Stuttgartu. Byla to první z 29 účastí na velkých mezinárodních šampionátech v následujících 18 letech.
V roce 1997 poprvé zdolal šest metrů doma v Kolíně nad Rýnem, následně vyhrál ve Valencii 1998 evropský halový titul a později v tomto roce přidal venku v Budapešti kontinentální stříbro. Druhý šestimetrový zápis v kariéře přišel v Oslu v roce 1999.
V roce 2002 znovu získal evropský halový titul (Vídeň) a o několik měsíců později evropský bronz na domácí půdě v Mnichově. Světové halové zlato pak vybojoval v Birminghamu v roce 2003, po kterém o dva roky později následoval další evropský halový bronz.
Lobinger dosáhl v roce 2006 dalších dvou umístění na stupních vítězů, když získal světový halový bronz a evropské stříbro.
Jeho poslední účast na venkovním šampionátu se odehrála na olympijských hrách 2008 v Pekingu, nejlépe byl pod pěti kruhy sedmý v Atlantě 1996, na MS pak skončil nejvýš čtvrtý v Aténách 1997. Poslední velkou akcí jeho kariéry bylo halové mistrovství Evropy v Paříži 2011, kde se v 38 letech umístil na osmé příčce.
Po odchodu z atletiky pracoval jako kondiční trenér pro různé fotbalisty a týmy.
Na začátku roku 2017 mu byla diagnostikována agresivní forma leukémie. Podstoupil chemoterapii a dobře se uzdravil, ale rakovina se v roce 2022 vrátila. V říjnu připustil pro bild.de, že už se nevyléčí. „Vždy existují malé cesty, jak získat sílu a neztratit naději. Stojí za to bojovat za každý den, který žiji a který mohu strávit se svou rodinou," uvedl. S první ženou měl dceru a syna, s druhou dalšího syna.
