Zítra vypukne MEJ, vše je připraveno

Na letišti v Kbelích je rušno, ovšem nikoli pochodujícími vojáky, ale tlupou mladých atletů a jejich doprovodu. Cílem letu je Bělehrad, odkud čeká zhruba čtyřicetičlennou skupinu cesta autobusem. Všichni jsou tu včas, až na skoro tradičního opozdilce Václava Zicha. I ten nakonec dorazí a ještě před plánovanou jedenáctou tak může kolona odrazit ke speciálu.

Balaton - všechna foto: M. Procházka

Takový let se málokdy podaří, prakticky bez turbulencí a hlavně skoro celou hodinu ve vzduchu si mohou cestující vychutnávat krásné výhledy. Pravá strana nejprve přehlédne celou Prahu, poté krajinu jižních Čech a Moravy, Vídeň a v úprku letecké dopravy po pár minutách i jezero Balaton, město Pécs a zanedlouho už srbské roviny s obrovskou dominantou v podobě široce se vinoucího Dunaje. Hladké přistání a ještě hladší průchod kontrolou. Neméně rychle se k nám dostávají zavazadla. A příjemné překvapení na nás čekalo v podobě ihned přistaveného autobusu a následná fascinující jízda s ním.

Maslákův národní účes

Přestože kolem poledne není provoz nikterak dramaticky hustý, doprovází nás policejní vůz (v Novém sadě pak motorka), který nám dělá cestu. „Už jsem na pár mistrovstvích byl, ale tohle jsem ještě nezažil,“ poznamenal trenér Dalibor Kupka. Policie před nám odklízí auta, ovšem nejen cestujícím se zdá jeho tempo zbytečně pomalé. Velkou legraci z toho má náš řidič, který na něj čas od času zatroubí.

Policejní doprovod

Přijíždíme ke stadionu a vedení výpravy odbíhá pro akreditace závodníků. My za chvíli vyrážíme bez nich, což se ukáže trochu jako chyba. K bydlení je to kousek, ale ve spleti místních paneláků se cesta nehledá tak snadno, jak by s mohlo zdát, to ale zjistíme až později. Před studentskou ubytovnou nás čeká čekání, a proti takové „tragédii“ se vznese vždycky řada remcajících hlasů. Jsou vždy pochopitelně více slyšet, než ti, kteří v poklidu vytrvávají a takových bylo, to je třeba říci, více než těch stěžujících si.

Naše ubytovna

Bydlení nakonec přijde zhruba po nějaké hodině. Tradičně veselou kapitolou bývá rozdělení na pokoje. „Dva nejmenší k sobě, hmm. Mě vždycky jako nejmenšího dávali s Mírou Mencem,“ zahlásil se svým typickým širokým úsměvem Tomáš Dvořák na adresu dua „drobných“ Prášil – Vadlejch. Dostáváme třetí patro v domě bez výtahu. Nic moc, ale mohlo být i hůř. Asi málokdo čekal nějaký zázrak v obvyklém kolejním ubytování. Tragédie to však také není, i když ti, kteří pamatují loňský juniorský „svět“ v Bydhošti uznávají, že tam to bylo lepší. Především luxus internetu na pokojí chybí, je alespoň o patro výš. Ačkoli malá místnost s několika počítači a také wifi připojením málokdy zeje prázdnotou.

Pokud jde o počasí, přivítalo nás vedro. Předpověď slibuje „bude hůř“, a asi málokdo závidí desetibojařům celý den na rozpáleném stadionu, kde jediným úkrytem bez slunce je hlavní tribuna. Proto lékař výpravy i trenéři nabádají atlety, aby dodržovali pitný režim. Zároveň se snaží u pořadatelů lobovat alespoň za přístřešky na ploše.

Samostatnou kapitolou město Novi Sad, ležící v jižní části Panonské nížiny (80 m. n. m.) . Druhé nejlidnatější město Srbska, ovšem vzhledem k převaze hlavního etnika země označované za centrum srbské kultury. Právě Srbové tvoří v Srbských Aténách, jak se městu přezdívá, tři čtvrtiny obyvatel. Založeno bylo na sklonku 17. století, ovšem kořeny osídlení sahají až do 5. tisíciletí před naším letopočtem. V oblasti se dlouho nemohli usidlovat pravoslavní Srbové – vyznavači této víry nesměli bydlet pod dosavadní dominantou města pevností Petrovaradín.
Proto si začali po roce 1694 budovat domy na druhém, levém břehu řeky. Původní název zněl Ratzen Stadt nebo Petrovaradínský Šanac, Srbové mu dali dnešní jméno. Zlomem byl rok 1748, kdy mu císařovna Marie Terezie udělila statut svobodného královského město. V polovině 19. století už se počet obyvatel blížil 20 tisíc, dnes jeho populaci dosahuje zhruba velikosti naším Brnem a Ostravou. Správně náleží do provincie Vojvodina, která v dobách Jugoslávie požívala autonomie.

Pevnost Petrovaradín

Návštěvníkovi, který se do města dostane poprvé, vřele nedoporučuju hledat si cestu kamkoli zkratkou mezi domy. Velmi podobné paneláky, které tvoří Nový Sad vás snadno pohltí, zvlášť když se promění světelné podmínky – světlo ve tmu. Široké bulváry obsahují alespoň orientační body. Ceny, které tu na našince čekají, jsou docela mírné, a když budete trochu pátrat, najdete v supermarketu i české pivo.

Den před vypuknutím se všichni seznamují s prostředím, ti, kteří už závodí zítra – a bude jich hned deset z celkových třiadvaceti čeká pochopitelně rozcvičení před okamžikem O. Novináři se zapotili na tiskové konferenci. „Důležitost pořádání tohoto mistrovství má pro nás více rovin, nejen uvedení Nového Sadu na sportovní mapu Evropy,“ uvedl Bojan Pajtič, šéf provincie Vojvodina. Chceme ukázat, že jsme dobří pořadatelé. K jeho slovům se přidal Hansjörg Wirz, hlava evropské atletiky (EAA): „Chceme, aby závody nekončily pro atlety branou stadionu. Sport je jedna stránka, ale není to vše. Proto jsme rádi, že se podařilo akci zabudovat do celého města.“ Srbsko si prožívá, pokud jde o atletické soutěže, premiéru, rozšíření mapy je i v zájmu EAA. „Letos naše federace nedělá pro mladé „jen“ ta dvě mistrovství, i proto je letošní rok tolik náročný,“ připomněl Wirz novou strategii EAA.

Představeny byly také možné hvězdy mistrovství. Mezi horké favority patří norská vytrvalkyně Karoline Bjerkeli Grøvdalová, britský trojskokan Ben Williams a s přívlastkem navrch skvostný i německý koulař Marc Storl. Evropská rekordmanka Grøvdalová zkusí nejen svou hlavní disciplínu, ale i pětku. „V budoucnu bych raději běhala delší tratě, proto volím i pět kilometrů,“ vysvětlila svůj dvojstart. Williams je čerstvý světový šampion mezi 17letými, a tak jsou jeho ambice maličko skromnější. „Měl bych radost z jakékoli medaile.“ Naopak u Storla by asi překvapila jakákoli jiná než zlatá. Před nedávnem jako první junior na světě překonal 22metrovou hranici a jen krátce poté už se dokázal se šestikilovým náčiním na senzačních 22.73. „Moc jsem se nedíval na soupeře,“ může si dovolit luxus, „uvidíme, co přinese soutěž,“ pokrčil rameny tak trochu bezradně. Otázkou, která visela ve vzduchu, je samozřejmě horké počasí. „Bude to samozřejmě těžké se s tím vyrovnat, na druhou stranu, je to pro všechny stejné,“ shrnul dobře situaci Williams.

Vzápětí střídala tiskovku technický porada, pro českou výpravu z ní vyplynula jedna změna. Sylvu Škrabrahovou by v případě postupu čekalo rovnou nedělní finále, odpadá tak sobotní semifinále. Zítra se kromě ní chystá na start hned desítka českých juniorů, jako vůbec první zasáhnou do bojů desetibojaři Hedvičák, Helcelet a Pašiak.