Zlatí Špotáková s Černým jsou doma
Tentokrát však není přívlastek zlatý u kouče pouhou nadsázkou. "Jsem první český trenér, který dostal medaili," hlásil hrdě Rudolf Černý sešlosti novinářů. Předávání cenných kovů i těm, kteří atletky a atlety připravují, je totiž novinkou právě na mistrovství světa v Londýně. "No jo, jenže si ji zapomněl vzít sem," smála se jeho svěřenkyně. "Já no to holt nejsem ještě zvyklej," reagoval s úsměvem trenér.
Deset let po Ósace
Zlato z Londýna je úspěchem obnovené spolupráce dvojice, která spolu slavila první velkou medaili na ME v Göteborgu 2006 (stříbro), a také premiérový titul mistryně světa rok na to v Ósace. Příprava na sezóny 2011, 2012 a 2014 probíhala pod vedením Jana Železného (2013 se narodil syn Janek), v roce 2015 pak experimentovala s tréninkem sebe sama, aby se po devátém místě v Pekingu vrátila před olympiádou právě k Rudolfu Černému.
A bylo to podle všeho šťastné rozhodnutí: loni spolu vybojovali v Riu bronz navzdory Bářině zlominině nohy na jaře, letos se dokázala dostat do takové pohody, která vyústila v triumf v Londýně. "Po těžkých letech, kdy jsem se malinko trápila," připomněla neúspěch na předešlém MS a loňské peripetie, "jsem byla díky trenérovi ve skvělé formě. Zase jsem se cítila neporazitelná jako za starých časů," líčila.
Ve vyrovnané bitvě nikdo neulétl
Snadné to však v Londýně pochopitelně nebylo, a rozhodně ne tak suverénní jako při olympijském finále na stejném místě před pěti lety. Vždyť 66.76 je druhý nejkratší pokus na zlato v historii na MS a vítězný náskok od stříbrné Číňanky Li Ling-Wej činil půlmetr - narozdíl čtyř a půl metru od na OH 2012. "Bára po druhém hodu přiběhla, že je to zajišťovák," popisoval trenér Černý. Ale ony tyhle bývaj někdy nejlepší, více se soustředíte na techniku. Pak to už zase více rvala silou."
Oddychnout si tak kouč mohl až poté, co odhodila poslední ze soupeřek. "Bývaly většinou tak tři adeptky, teď jich bylo víc," poukazuje trenér na fakt, že velké rivalky či souputnice z let minulých sice prakticky vymizely - zbyly Němka Molitorová (sedmá) a Slovinka Ratejová (až devátá), ale výrazně se zvedla úroveň průměru. "Dříve stačilo na finále 59, teď bylo už třetí rok za sebou potřeba 62 metrů," upozorňuje Černý. Že nejde jen o dojem, potvrzují i tvrdá čísla: oštěpařky na pátém až osmém místě hodily nejdále v historii MS.
Nakonec ale nikomu žádný pokus neuletěl a Špotáková tak mohla slavit svou jubilejní desátou medaili z vrcholných akcí (jedenáctou, počítáme-li zlato z univerziády), přičemž jde o páté zlato celkově a sedmý kov ze světové scény. Jak jeho majitelka přiznala, podobně jako je nervóznější než dříve, o to více zase úspěch vychutnala. "Mám 4letého kluka, prožívám to určitě více než před deseti lety," tvrdí. Emoce skutečně byly patrné i přes obrazovku a tak porušila - jako armádní kapitánka - pravidlo, že vojáci nepláčou. "Ale vojandy můžou," smála se.
"Jsem moc ráda, že můžu předávat emoce přes sportování. Dostala jsem snad největší počet gratulací co kdy. Navíc je skvělé, že to mohla se mnou spousta lidí prožívat se mnou přímo na stadionu - sdílená radost je totiž nejvíc. A Londýn? Ten je nejlepším místem pro atletiku na světě, rozhodně pro mě, vždycky jsem tu vyhrál. A při vítězném kolečku jsem si připadala jako Usain Bolt, něco neskutečného," líčí Špotáková.
Ještě je šance hodit daleko
Jediné co ji prý malinko mrzelo, že přeci jen nehodila dále. "Cítím, že mám na víc. Ale věřím, že se mi to ještě povede," řekla s odkazem na vyvrcholení Diamantové ligy, které jí čeká za dva týdny v Curychu. S ohledem na pravidla dokonce i musí předvést kvalitní výkon, protože ve finále se nově závodí "od nuly". "Je to vlastně druhý vrchol sezóny, ale jsem ve formě, takže se není čeho obávat. Navíc se tam se mnou pojede trenér i fyzio. Bude to každopádně zážitek," hledí k 24. srpnu s optimismem.
Oslava titulu proběhla přímo na místě, když známí zjistili, kde nalévají do pozdních hodin (v Británii se jinak hospody zavírají už ve 22 či 23 hodin). Trenér Černý si ve studiu České televize po závodě "postěžoval", že tyto akce jej svěřenkyně nezve. "Tak to jsem neslyšela, ale jako bych ho vyslyšela, pozvala jsem ho. A udělali jsme mu ceremoniál, patnáct lidí mu zazpívalo hymnu. Dočkal se myslím zadostiučinění," popisovala s úsměvem.
Fotogalerie
