Zlatý Maslák: Emoce zůstaly bronzové

Jaká byla vaše první reakce, že máte zlato?
Jsem rád, že jsem vůbec získal medaili. Teď jsem spíš zaskočený. Tak jen doufám, že jestli mi ji opravdu předají, že už mi ji potom nevezmou (úsměv)

Jaký byl závod z vašeho pohledu?
Z mého pohledu dobrý. Oscar běžel výborně, skvělý čas, sólo závod. Měl jsem tam nějakou strkanici se Santosem. Všechno ale proběhlo v pohodě. Oba běželi skvělý závod.

Zaběhl jste si sezónní maximum…
Já jsem strašně spokojený. Jsem hlavně šťastný za tu bronzovou medaili. Když jsem viděl čas Oscara, byl jsem úplně vykolejený. Pak jsem uviděl svůj „SB“, a bylo to to, na co jsem říkal, že mám. Jsem rád, že se mi to povedlo.

Zažil jste kolem diskvalifikací někdy něco podobného?
Asi nikdy. Celý šampionát tu bylo tolik diskvalifikací, že si myslím, že už se to nikdy nestane, budu na to spíš vzpomínat, jako na „závod štěstí“.

Ještě nejspíš přijdou protesty. Budete nervózní?
Nebudu. Jsem šťastný za bronz. Dokud si jinou medaili nepřivezu domů, budu počítat s tím, že mám bronz.

Čím to bylo, že se přihodilo tolik diskvalifikací?
Ostatní šampionáty se taky šlapalo na čáru, a nebyli tak přísní. Pro mě to ale nic nezmění. Oni byli přede mnou. To, že šlápli na čáru, není rozdíl půl vteřiny. Předběhli mě, byli lepší, a tak to bylo.

Čím to, že vy zatáčky zvládáte?
Musím říct, že jsme si to nikdy nehlídal. Mám v tom možná štěstí, že to umím lépe kontrolovat. Jsou tu delší zatáčky než v jiných halách. Možná i na to doplatili, kdy to střihli ze zvyku trochu dřív a šlápli na lajnu.

Jsou emoce jiné oproti předchozím vítězstvím?
Zůstaly bronzové. A myslím si, že tak to bude do konce šampionátu. Pokud si domů přivezu zlato, nebudu na to určitě vzpomínat na závod, který jsem vyhrál, ale jako na ten, kde jsme měl nejvíce štěstí.

Historie se ale neptá.
To ano, ale já budu vědět, jak to opravdu bylo.

Dneska asi slavit nebudete, zítra vás čeká štafeta …
Dneska si určitě jen lehce přiťuknu, až zítra po štafetě.

Co jste říkal na kolegy v rozběhu?
Byl jsem na stadionu, protože jsem se byl trochu proklusnout. Díval jsem se z tribuny, pak jsem vyklusával s nima. A běželi suprově, postoupili do finále beze mě. Běželi fakt skvělý čas, pokud se nepletu, tak to byl druhý nejrychlejší čas pro Českou republiku. Myslím, rychlejší jsme byli jen v Praze, na Evropě, těch 3:04. Ten závod byl fenomenální, nejen z naší strany. Je to určitě náhled do budoucna, že bychom mohli běhat rychleji a rychleji.

Jaké jsou ambice?
Ambice medailové asi úplně nemáme, ale jak jste viděli dneska, stát se může cokoli, poběžíme na co nejlepší čas, co nejlepší umístění a na konci uvidíme, na co to stačilo.

Zbyly vám ještě síly, fyzické i psychické?
Bylo to vyčerpávající, ale spíš mě vyčerpávaly nezdary v rozběhu. Tenhle úspěch člověka nakopne, a úplně to změní mentalitu v hlavě i v nohách.