Zuzana Hejnová oznámila konec kariéry
Zuzana Hejnová patřila k beze sporu k nejúspěšnějším českým atletům poslední dekády. Nyní se však rozhodla, že započne novou etapu života. Důvody jsou přitom radostné. „Ráda bych se s vámi podělila o skvělou novinu. S přítelem Markem čekáme miminko. Už by to šlo těžko skrývat, tak jdeme s pravdou ven. Mám za sebou skvělou kariéru a ze srdce děkuji všem, kteří mě podporovali a podporují. Teď se těším na novou roli. Všechno probíhá dobře, jen mi roste břicho a nevejdu se do džín,“ vzkazuje s úsměvem na rtech.
Oficiální rozloučení s její úspěšnou kariérou proběhne v úterý 31. května u příležitosti 61. ročníku Zlaté tretry v Ostravě. „Chtěla jsem se loučit na stadionu před českými diváky,“ dodává.
Zuzana Hejnová začínala s atletikou v Liberci a první úspěchy na mládežnických šampionátech sbírala pod vedením trenérky Dany Jandové, se kterou se připravovala v Jablonci. V roce 2003 přivezla zlato z mistrovství světa do 18 let v kanadském Sherbrooku. Ve stejné sezóně získala ještě bronz na mistrovství Evropy juniorů v Tampere. O rok později brala ve stejné kategorii v italském Grossetu světové stříbro a na MEJ 2005 v litevském Kaunasu vystoupala na nejvyšší stupínek. Bohatý výčet úspěchů v mládežnických kategoriích završila bronzem na ME do 23 let v maďarském Debrecenu.
V tu dobu už několikátou sezónu trénovala v Praze v tréninkové skupině Martiny Blažkové Rychlý holky a úspěchy mezi dospělými na sebe nenechaly dlouho čekat. Už na olympiádě v Pekingu 2008 byla sedmá a ten největší olympijský úspěch přišel na hrách v Londýně 2012, kde si Zuzana doběhla pro bronzovou medaili. Byla také stabilní oporou reprezentační štafety na 4x400 metrů, se kterou získala stříbro na HMS 2010 v Dauhá, bronz na ME 2012 v Helsinkách a stejný cenný kov na HME v Göteborgu 2013.
Po olympijské sezóně 2012 následoval přesun do tréninkové skupiny Dalibora Kupky. Sezóna 2013 byla pro Zuzanu v mnoha ohledech životní. V tomto roce neokusila hořkost porážky, když vyhrála všech 13 finálových závodů na 400 metrů překážek, do kterých nastoupila. V Moskvě se stala mistryní světa v dosud platném národním rekordu 52.83, který ji řadí na šestnácté místo historických světových tabulek a je díky němu šestou nejrychlejší Evropankou historie. Poprvé v kariéře se pak radovala také z celkového vítězství v Diamantové lize. Za své výkony byla oceněna vítězstvím v anketách Sportovec roku i Atlet roku v České republice.
Dalším lichým rokem, který se jí podařil na výbornou, byla sezóna 2015. Na světovém šampionátu v Pekingu obhájila světové zlato a opět také získala Diamantovou trofej. Znovu byla vyhlášena sportovkyní i atletkou roku v České republice. Ani na své třetí olympiádě nechyběla ve finále. V Riu de Janeiru skončila těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě. Po sezóně 2016 se dohodla s Daliborem Kupkou na ukončení spolupráce a přišla krátká epizoda s německým koučem Falkem Balzerem. Ta vynesla evropské halové stříbro na šampionátu v Bělehradě 2017.
Následně se však Zuzana rozhodla vrátit ke své první trenérce Daně Jandové. Stále častěji se ovšem ozývaly zdravotní potíže, které ji často vyřazovaly ze hry. Po protrápené sezóně 2018 dokázala ještě v té další zabojovat, když ve finále Diamantové ligy skončila těsně druhá a ve svém pátém světovém finále v řadě, si na MS v Dauhá doběhla pro páté místo, čímž se společně s oštěpařem Jakubem Vadlejchem postarali o nejlepší umístění české výpravy na globálním vrcholu v katarské metropoli.
Vůbec poslední závod své kariéry pak absolvovala začátkem září 2020 na Zlaté tretře v Ostravě a od té doby ji zdravotní potíže znemožňovaly zakleknout do závodních bloků.
Jménem Českého atletického svazu Zuzce gratulujeme a přejeme vše nejlepší do další životní fáze. Zároveň také děkujeme za vše, co pro českou atletiku udělala.
