2. Průkopníci

Průkopníky dnešní atletiky byli zejména sokoli.

(2. polovina 19. století)

Sokol byl založen v roce 1862 a prováděl svá cvičení zejména v tělocvičnách, proto se pořádaly nejprve závody ve skocích do dálky a do výšky, až později běh. Při průkopnické činnosti se řešila otázka odměn, přišly první mezinárodní závody, rozvíjet se začala také závodní chůze.

První čeští atletičtí „šampióni“

Původně se prováděla atletika pod názvem „tělocvik prostý“. První s tím přišel Sokol Pražský, který na počest pětiletého trvání organizace uspořádal své závody 17. ledna 1867 s jedinou disciplínou na programu – byl to skok do dálky, který vyhrál Jan Kahovec výkonem 553 cm. Stal se tedy prvním zdokumentovaným českým vítězem v atletice. Později v květnu proběhly první závody na hřišti, kde vyhrál běh Alois Klášterecký a dálku Julius Zatloukal. Tentýž Zatloukal v listopadu 1867 vyhrál v tělocvičně první závod ve skoku do výšky a Josef Wágner ve skoku o tyči. Brzy uspořádaly závody i jiné sokolské jednoty.

Odměna: zbraň ano, peníze nikoli

V Kutné Hoře podepsal starosta jednoty Otakar Beier rozpis závodů, který určil pravidla skoku do dálky. Podobně jako nyní ve výškce musel atlet překonat (10 cm vysokou) laťku (v podobě motouzku), která se s dalším pokusem (o 60 cm) vzdalovala. V Plzni měl první závodník dostat 4 dukáty a druhý pak revolver věnovaný Spolkem střelců. K tomu redakce časopisu Sokol poznamenala: „Tak ano! Avšak odměny peněžní?“

Zápolení mezi jednotami a první víceboje (po flámu)

Na župním sjezdu v září 1871 v Plzni zařadili do programu skok do dálky, kde startovali borci z každé jednoty mimo domácí. V Kutné Hoře závodili místní sokoli a dále členové z Brodu Českého a Německého, z Nového Kolína a Velimi. V Brně se v červenci 1871 konaly turnérské slavnosti za účasti sedmi sokolských družstev a cvičení se skládalo z běhu, vrhání kamene ve spojení se skokem do dálky spojeným s vrháním kamene „úplně kostkovitého, jakýmž ve Vídni ulice dláždí, tíže 33 liber“. Odměnou byly věnce z dubového listí. Podle novinové zprávy byly výkony slabé, protože závod byl až třetí den slavností a „účastníci předtím ve slavnostním rozechvění se nalézali a poslední noc se málo vyspali“, zkrátka celou noc flámovali. Časopise Sokol také v roce 1871 uvádí rozsah cvičení pro dívky, který se lišil jen tím, že chyběl skok z můstku do dálky. Jinak to byly různé variace skoků – do dálky, výšky a hloubky, ale i o tyči do dálky a výšky. Technika však zůstává tajemstvím.

Gentlemani, jste ready?

V Olomouci na sokolských závodech vyhrál v roce 1879 vítěz, který byl z Valašského Meziříčí, dva rapíry pro šerm, druhý závodník z Prostějova vyhrál jeden dukát a třetí z Olomouce dvouzlaťák. Stále tedy převažovaly věcné ceny i peněžité odměny nad amatérským závoděním. V roce 1874 se zúčastnili také Jihoslované a dodali soubojům „punc mezinárodnosti“, i když třeba skákali bosí. O rok později se skákalo v Brandýse nad Labem na louce do dálky, tři závodníci ale skočili stejně, o pořadí pak rozhodovala „úhlednost skoku“. V roce 1887 přijeli na slet sokolové až z USA. který nebyl rakouskou policií povolen, a tak se závodilo aspoň v Českém Brodě. A tehdejší povely k běhu? „Pánové, jste hotovi?“ – „Pozor“ – výstřel.

Chůzi provozovali „pedestriáni“

Chodcům se říkalo pedestriáni, zpočátku to mělo po vzoru Anglie formu putování na dlouhé vzdálenosti. Samozřejmě s přestávkami k odpočinku a do výkonu se počítal jen čistý čas na trati. Čeští pedestriáni byli úspěšní: František Malý ušel o velikonocích 1891 z Prahy do Slaného po silnici za 3 a půl hodiny, Karel Reisner do Paříže za 18 a půl dne, tedy 444 hodin s přestávkami – vzdálenost 1040 km. Zkušenosti z putování zveřejňoval v časopise „Cyklista“. Reisner měl „sportovní“ pochopení pro tehdejší studenty, když jako profesor kreslení v červenci 1893 přijal funkci rozhodčího kopané na prvním meziškolním utkání v Čechách mezi malostranskou reálkou a akademickým gymnáziem. Tehdy se na školách účast při kopané trestala karcerem, čili školním vězením.