Adam Sebastian Helcelet
Potomek středověkých aristokratů ze Švýcarska navazuje na linii rodu, kterou udal v 19. století Jan Evangelista Helcelet. Lékař, vysokoškolský profesor, národní buditel, politik, ale také zakladatel brněnského Sokola (1862). Jeho prapotomek Adam Sebastian Helcelet vyrůstal ve vísce Olešnice nedaleko Turnova, ze zdejšího se vydal na atletickou dráhu u trenérky Věry Šrámkové.
Na mezinárodní scénu vstoupil při juniorském mistrovství Evropy v Novém Sadu 2009, již pod vedením legendy víceboje, Tomášem Dvořákem. Ze Srbska si tehdy odvezl osmé místo. O rok později (2010) se chystal poměřit se světovou konkurencí ve stejné kategorii, v kanadském Monctonu však musel pro zranění z desetiboje odstoupit. Při evropském šampionátu do 22 let v Ostravě 2011 pomýšlel na stupně vítězů, ty mu unikly o jedinou příčku. "Úplně zklamaný nejsem, čtvrté místo je také pěkné. Na druhou stranu mě to mrzí, chtěl jsem před českými diváky ukázat, že na to mám, byli skvělí," litoval přeci jen po závodě.
V sezoně 2012 se poprvé podíval na vrcholné akce mezi dospělými, byť o tu nejvysněnější, olympiádu, prohrál souboj s Romanem Šebrlem. Pozvánky na halové MS do Istanbulu se zhostil dobře, skončil pátý. "S umístěním jsem absolutně spokojený, s výkonem ne, ale ten tady kromě Eatona (složil tehdy světový rekord - pozn.) nepředvedl nikdo. Jsem strašně rád, že jsem tady mohl být, byla to pro mě obrovská zkušenost. Taková soutěž je přeci jen něco ještě úplně jiného než ty, které jsem absolvoval doposud," povídal tehdy. Před venkovním mistrovstvím Evropy poprvé překonal hranici osmi tisíc bodů (v Kladně 8044), v Helsinkách se mu to nepovedlo zopakovat a skončil osmý, v českém minisouboji (Šebrle byl šestý) přišel Adam o Londýn. Od podzimu se začal připravovat pod vedením Rudolfa Černého.
Rok 2013 přinesl Adamovi první velkou medaili, ač to na halové Evropě v Göteborgu smolně o pár bodů nevyšlo. "Jsem hodně naštvaný, ale vím, že do běhu jsem dal všechno,“ sdělil po závěrečném kilometru. "Když to ale vezmu kolem a kolem, čtvrté místo a osobní rekord jsou vlastně dobré,“ řekl směrem k výkonu 6095 bodů. Plán vylepšit si výrazně maximum v desetiboji se vydařil, byť po zranění v Götzisu musel vynechat Kladno a do dějiště ME do 22 let v Tampere odjížděl po relativně dlouhé závodní pauze. O to cennější byl výkon 8252 bodů a bronz, který za něj získal. „Za takové body jsem strašně rád. Rozhodně jsem je nečekal, protože na tom ještě nejsem tak dobře kvůli tomu, že jsem tři týdny po Götzisu nic nedělal. Na druhou stranu mě mrzí, že jindy by tento můj výkon bral s přehledem první místo, ale náš ročník je takhle našlapaný, takže jsem až třetí. Nicméně medaile se počítá,“ pochvaloval si. Radost z bronzu však netrvalo dlouho, v Táboře si utrhl vazy v kotníku a musel sezonu ukončit ještě před MS, kam se jinak nominoval. V anketě Atlet roku skončil na 12. místě.
V roce 2014 absolvoval Adam čtyři kompletní víceboje, přičemž největšího bodového zisku dosáhl na slavném mítinku v Götzisu, kde na konci května posbíral 8001 b. V dalším průběhu sezony velkou měrou přispěl k vítězství českého týmu v I. lize ve vícebojích a na evropském šampionátu v Curychu obsadil jedenáctou příčku.
Z minima maximum, tak by se dala parafrázovat sezóna 2015. Do halového vrcholu v Praze vstupoval sice jako lídr evropských tabulek, jenže zdravotně nebyl fit od MČR, a tak bojoval především sám se sebou. Jeho úsilí nakonec stačilo při HME na páté místo. Zranění achilovky z haly si bohužel přenesl i do přípravy na léto, kterou musel absolvovat ve velmi omezeném režimu, a tak dlouho visel otazník nad samotnou účastí na MS. Do Pekingu se nakonec probil na poslední chvíli po soustředěném výkonu v britském Hexhamu, a podobně dobře si počínal i o měsíc později. V čínské metropoli mu nakonec s 8234 body na 11. místě jen těsně unikla desítka a osobák (o 11 a 18 bodů), přes běžecké manko si naopak dokázal vylepšit dílčí OR na patnáctistovce (4:37.65).
V průběhu halové sezóny 2016 se Adam dostával do formy velmi pozvolna. Ovšem na halovém světovém šampionátu v Portlandu obsadil velice solidní páté místo. V letní sezóně se mu pak podařilo získat premiérový cenný kov na velké akci mezi dospělými, když na mistrovství Evropy v Amsterdamu po nepovedeném prvním dnu ukázal srdce bojovníka a druhý den vystoupal pořadím až na stříbrnou příčku. "Je to neuvěřitelný pocit. Vůbec jsem to nečekal. Po prvním dnu by mě ani nenapadlo, že ji získám, ale nevzdával jsem se a bojoval do konce. Druhý den jsem se snažil soustředit sám na sebe a výkony najednou přišly. Až po oštěpu jsem začal věřit tomu, že bych mohl mít medaili. V tomto desetiboji se ukázalo, jak je dlouhý," zhodnotil bezprostředně po závodě. Na olympijských hrách v Riu de Janeiru si pak dokázal vylepšit osobní rekord na 8291 bodů a ze své první olympiády si odvezl dvanácté místo. Dařilo se mu také v rámci vícebojařské Challenge, kde obsadil v celkovém pořadí třetí místo.
Adam si v roce 2017 nevedl vůbec špatně. Začátkem března si pověsil na krk bronzovou medaili při halovém evropském šampionátu v Bělehradě a navázal tak na své desetibojařské stříbro z loňského roku. Skvěle zahájil i pod otevřeným nebem, když obsadil na prestižním vícebojařském mítinku v Götzisu vynikající čtvrté místo v novém osobním rekordu 8335 bodů. Pak ale přišly zdravotní problémy, které mu zkomplikovali přípravu směrem k vrcholu sezóny. Na mistrovství světa v Londýně však opět ukázal srdce bojovníka, když závod po úvodních dvou nepovedených disciplínách nezabalil, a nakonec ve světové konkurenci vydřel osmé místo.
Na halu 2018 nebude Adam vzpomínat úplně v dobrém. Na mezistátním utkání se mu nepodařilo pokořit šestitisícovou hranici. Na mistrovství republiky ve vícebojích k tomu měl nadějně nakročeno, ale nulový bodový zisk ho připravil o kvalitní výkon a nejspíš i o účast na HMS. Smůla a zdravotní problémy ho provázeli i v průběhu letní sezóny. Na mítinku v Götzisu se mu nepodařilo zdolat základní výšku ve skoku o tyči a při svém druhém pokusu o splnění nominačních kritérií pro ME na kladenském národním šampionátu musel ze soutěže odstoupit pro bolest achillovky. Tím pro něj sezóna skončila.
Po několika protrápených sezónách se Adamovi podařil úspěšný comeback v roce 2021. V hale vyhrál MČR a venku složil hned tři desetiboje přes osm tisíc bodů. Na mítincích v italské Laně a španělské Aroně byl druhý. Na olympiádě v Tokiu pak skončil šestnáctý. Díky stabilitě svých výkonu pak bral celkové druhé místo ve vícebojařské Challenge. V sezóně 2022 dokončil jediný desetiboj, a to na mistrovství Evropy v Mnichově, kde byl jedenáctý za rovných 8000 bodů.
