Amálie Švábíková
Amálie Švábíková byla zprvu nadějnou snowboardistkou. Tomuto sportu se věnovala od útlého věku a zdálo se, že by mohla jít ve stopách Evy Samkové. První atletické kroky absolvovala v rodné Kadani. Následně se přestěhovala do Prahy a začala trénovat na Slavii s trenérem Markem Čepelákem. V té době ovšem stále brala atletiku jako doplňkový sport na zlepšení kondice ke snowboardingu. Nicméně i tak se začala rapidně zlepšovat. V žákovské kategorii překonávala národní rekordy jako na běžícím páse a oba sporty dokázala kombinovat na vrcholové úrovni.
Definitivní rozhodnutí pro atletiku přišlo právě ještě v žactvu. V té době již měl její národní rekord hodnotu 370 centimetrů. Velký podíl na tom měl trenér Pavel Beran, se kterým ze začátku jen částečně spolupracovala a následně si ji vzal kompletně pod svá křídla.
V roce 2015 měla na výběr mezi dvěma mládežnickými akcemi. Jednou bylo mistrovství světa do 17 let v kolumbijském Cali a druhou Evropský olympijský festival mládeže v gruzínském Tbilisi. Volba padla na druhou variantu, jelikož zde Amálie viděla větší šanci uspět a její úsudek byl správný, když si z EYOFu odvezla bronz.
V následující sezóně se do Tbilisi vrátila na dorostenecké mistrovsví Evropy a opět z toho bylo umístění na stupních vítězů, když si na krk pověsila další bronzovou medaili. Z Gruzie se přesunula rovnou na světový šampionát juniorů do polské Bydhošti, kde v konkurenci starších soupeřek obstála, když si vyskákala sedmou příčku. V průběhu roku postupně zlepšovala dorostenecké národní rekordy v hale i pod otevřeným nebem a ke konci sezóny měl ten halový hodnotu 415 centimetrů a venku posunula národní maximum své kategorie dokonce na 430.
Národní historické tabulky v kategorii juniorek zbourala hned v roce 2017. Halové maximum posunula na 440 centimetrů a venkovní český rekord vylepšila na 450 centimetrů. Na mistrovství Evropy juniorů do Grosseta odjížděla jako jedna z favoritek na cenné kovy. O to větší bylo její zklamání, když skončila bez medaile na pátém místě. Velkou zkušenost pak prožila o několik týdnů později na své první velké mezinárodní akci mezi dospělými, a to bylo mistrovství světa v Londýně, kde v kvalifikaci zapsala tři krížky a skončila bez výkonu.
Další medailové úspěchy však přišly poměrně záhy. Hned v následující sezóně se stala ve finském Tampere juniorskou mistryní světa, když soutěží procházela naprosto suverénně a titul si vyskákala v novém juniorském národním rekordu 451 centimetrů. Byla to jediná medaile české výpravy na MSJ. Na pozitivní vlně se vezla i na následném evropském šampionátu v Berlíně, kde se jí podařilo postoupit z kvalifikace a ve finále skončila devátá.
V průběhu halové sezóny 2019 si nechala nejlepší skok na halové mistrovství Evropy v Glasgow. Přesto výkon 440 centimetrů nestačil na lepší než šestnácté místo. Na začátku letní sezóny se trochu hledala, ale její forma směrem k evropskému šampionátu do 22 let stoupala. Ve švédském Gävle si pak skvěle poradila s deštivým a větrným počasím a pro české barvy vybojovala stříbrnou medaili.
V roce 2020 se Amálie nejprve protrápila halovou sezónou, aby se pak venku dočkala po dvou letech vylepšení osobního rekordu. Na extralize v Kladně se úspěšně přenesla přes 455 centimetrů. Na mistrovství ČR v Plzni dělila zlato se svou zkušenější kolegyní Romanou Maláčovou.
O rok později brala národní halový titul a velmi úspěšnou měla hlavně letní sezónu. To nejlepší v jejím podání přišlo na mistrovství Evropy do 23 let v estonském Tallinnu, kde si vyskákala díky výkonu 450 centimetrů zlatou medaili a navázala tak na svůj zlatý úspěch s MSJ v Tampere. Reprezentovala nás také na ME družstev v Kluži, kde skončila pátá.
Na sezónu 2022 se už Amálie připravovala pod vedením trenéra Štěpána Janáčka. V hale si při triumfu na MČR skočila osobní rekord 455 centimetrů a z HMS v Bělehradě si přivezla deváté místo. Další posunutí kariérního maxima přišlo pod otevřeným nebem na Zlaté tretře v Ostravě, kde se úspěšně přenesla přes 460 centimetrů. Oba letní vrcholy jí ovšem nevyšly podle představ. Na MS v Eugene i na ME v Mnichově skončila její cesta už v kvalifikaci.
Halová sezóna 2023 vyšla Amálce fantasticky. Při mistrovství ČR v Ostravě si posunula absolutní osobní rekord na 472 cm. A protože se na evropském šampionátu tomuto výkonu velmi přiblížila (skočila 470), odvezla si z Istanbulu bronz, svou první velkou medaili mezi dospělými. Na ME družstev v Chorzówě pomohla týmu třetím místem. Při MS v Budapešti se probila díky venkovnímu maximu 465 do finále, kde skončila jedenáctá. Poprvé také okusila atmosféru Diamantové ligy, a to hned na jednom z nejvěhlasnějších mítinků v Curychu (skončila 7.).
Skvěle zahájila Amálie i olympijský rok 2024. Na halovém mistrovství světa v Glasgow obsadila výkonem 465 centimetrů velmi solidní šesté místo. Také venkovní reprezentační vrcholy ji zastihly ve vynikající formě. Na kontinentálním šampionátu v Římě si vyskákala čtvrtou příčku za 458 centimetrů a to nejlepší si nechala na olympijské hry v Paříži. Při své premiéře pod pěti kruhy posunula ve finále o čtyři centimetry devět let starý národní rekord Jiřiny Kudličkové na 480 centimetrů a skončila pátá.
