Anežka Drahotová
První výraznější úspěch si Anežka Drahotová spolu se sestrou připsaly v roce 2011, kdy jako 16leté obsadily třetí příčku v týmové soutěži juniorek při chodeckém EP v Olhau. V témže roce byla Anežka šestá na MS do 17 let, na MEJ obsadila třináctou příčku.
O rok později byla šestá na MSJ a následující sezonu již přišla její první velká medaile. Suverénním způsobem ovládla MEJ v Rieti, když ji na stupně vítězů doprovodila i její sestra Eliška, která závod dokončila na třetím místě. Podařenou sezonu vyšperkovala sedmým místem na seniorském mistrovství světa v Moskvě, když po odvážném výkonu tak trochu kuriózně vyrovnala národní rekord na dvacetikilometrové trati.
V roce 2014 nabrala křivka její kariéry ještě strmější vzestup. Hned zkraje sezóny se na závodě v Luganu osamostatnila v čele národních historických statistik, posléze vyhrála domácí Poděbrady a na Světovém poháru v Číně obsadila třetí příčku v závodě juniorek, když časem 43:40 překonala národní maximum na 10 km. Ty největší úspěchy však na ní ještě čekaly. První z nich přišel na šampionátu v americkém Eugene, kde se stala nejen světovou juniorskou šampionkou, ale též i rekordmankou na trati 10 000 m, časem 42:47.25 překonala do té doby platné maximum Rusky Lašmanovové o více než 12 vteřin. Na následném ME v Curychu se též dočkala první seniorské medaile, v závodě na 20 km došla na třetím místě, když časem 1:28:08 opět měnila národní rekordní statistiky. "Byl to pro mě hodně důležitý závod, protože je v seniorské kategorii a medaile z mládežnických soutěží už mám. „Evropa“ byla letos můj druhý cíl a za bronz jsem moc ráda. Když vidím vteřinu, o kterou jsem byla třetí, jsem trochu zklamaná, že jsem nezískala stříbro. Ani čas není tak rychlý, jak jsem čekala, nicméně tenhle závod nebyl o čase, ale o umístění," prohlásila posléze.
Ani tento úspěch neměl být pro houževnatou závodnici posledním v sezóně, chystala se ještě na MS vrchařů a také silničních cyklistů. Nemoc, která ovlivnila i její výkon na zářijové běžecké GP v Praze, však tyto její plány zmařila. Za své výkony byla potřetí v řadě vyhlášena Juniorkou roku a v hlavní kategorii ankety Atlet roku obsadila pátou příčku.
Rok 2015 přinesl Anežce zářivé momenty, ale také menší zklamání. Národní rekord 1:26:53 se jí podařilo zajít na EP ve španělské Murcii, předtím se jí ale příliš nedařilo doma v Poděbradech, kde se na ní podepsala únava z náročného programu zahrnujícího i běžecký půlmaraton (v Praze zaběhla tentokrát 1:15:15). Vrchol kategorie do 22 let v Tallinnu zvládla výtečně, vybojovala stříbro. Na medaili pak pomýšlela i na mistrovství světa mezi dospělými, jenže v Pekingu nebyla úplně zdravotně fit (svalové potíže s nohou) a tak se musela tentokrát spokojit s osmým místem. V anketě Atlet roku se pak vešla na závěr elitní desítky.
Zdravotní problémy pronásledovaly Anežku i v roce 2016. "Bezprostředně po závodě v Pekingu jsme mysleli, že jde o svalové zranění levého stehna a bolelo to jako blázen. Po návratu domů a několika magnetických rezonancích se zjistilo, že jde v podstatě o stresovou frakturu periostu. Byla porušená okostice a část vnější stavby stehenní kosti. Poměrně dlouhou dobu jsme nemohla běhat ani chodit, a tak jsem dost plavala a jezdila na kole," řekla. Její příprava tak byla velmi komplikovaná. Přesto se dokázala kvalifikovat na olympijské hry, kde si došla pro velmi solidní desáté místo.
Na rok 2017 nebude svěřenkyně Ivo Pitáka vzpomínat v dobrém. V přípravě ji trápily vleklé zdravotní problémy, které se pak promítly i do průběhu závodní sezóny. V Poděbradech sice startovala na mítinku Poděbrady walking, ale na Evropském poháru ji bolest nohy nedovolila startovat. Na mistrovství Evropy do 22 let v Bydhošti si došla pro sedmé místo a veškerou naději směřovala ke světovému šampionátu. V Londýně ovšem závod nedokončila.
Sezóna 2018 byla pro Anežku velmi úspěšná. Na mistrovství světa družstev v Číně si došla pro šesté místo. Vrchol v její podání přišel na mistrovství Evropy v Berlíně, když až do závěrečných kilometrů bojovala na nejvyšší příčkách a odměnou jí byla stříbrná medaile v kvalitním čase 1:27:03. Navázala tak na svůj čtyři roky starý bronzový úspěch z Curychu.
V průběhu roku 2019 čekaly naši dlouholetou chodeckou jedničku dva vrcholy. Tím prvním byla univerziáda v Neapoli, odkud si odvezla bronzovou medaili. Na sklonku sezóny pak závodila na mistrovství světa v Dauhá. V extrémních podmínkách si došla pro devatenácté místo a jak se nechala sama slyšet, byl to nejtěžší závod její kariéry.
Následně se rozhodla pro velkou změnu a začala se připravovat pod vedením australského trenéra Brenta Vallance. Po nadějném rozjezdu ji ovšem zradilo zdraví a po dlouhých šesti letech našla přemožitelku i v domácí konkurenci, když v Poděbradech nečekaně podlehla objevu sezóny Tereze Ďurdiakové.
