Antonín Žalský
„Jsem realista, na večerní finále se půjdu jenom podívat,“ prohlásil Antonín Žalský ještě před svým kvalifikačním vystoupením na olympijských hrách, které jsou snem každého sportovce. Olympiáda v Aténách navíc vyhradila soutěži koulařů jistou exkluzivitu, závod se odehrál dva dny před zahájením atletické části Her a místo Atén ho hostila kolébka olympiád, 300 kilometrů vzdálená Olympie. Žalský byl s takovým rozhodnutím spokojený, líbilo se mu závodit před nadšenými fanoušky, kteří se přišli podívat právě na jeho disciplínu. V ryze koulařském kotli se mu však v kvalifikaci nedařilo, nejdelší pokus měřicí 19.09 m stačil na konec třetí desítky. Na postup mezi nejlepších dvanáct by musel téměř metr přidat. „Ale vzhledem k letošním výkonům mohu říct, že je má účast na olympiádě oprávněná,“ podotkl závodník USK Praha.
Na vrchol své sportovní kariéry se nominoval už na začátku sezony 2004 v Turnově, kde patřil mezi hlavní aktéry jedné z nejpovedenějších koulařských soutěží roku. Výkonem 4 centimetry pod 21 metrů dominoval Petr Stehlík, pozdější finalista OH v Aténách, nový slovenský rekord 20.87 vytvořil Slovák Haborák, Žalský skončil v těsném závěsu třetí ve skvělém osobním rekordu 20.71. Pro každého z medailistů výjimečný závod znamenal posun osobního maxima. Oba čeští závodníci navíc patří mezi odchovance turnovské atletiky. „Už po včerejšku jsem věřil, že splním áčko na olympiádu, ale že to bude takhle daleko, to by mě nenapadlo,“ připomněl Žalský svůj nárůst formy, když den před Memoriálem Ludvíka Daňka překonal o 10 cm dvacetimetrovou hranici.
Antonín Žalský je v koulařském sektoru zastáncem otočky, kterou praktikují například nejlepší Američané. V pražském USK ho tehdy připravoval trenér Miroslav Janoušek, první koulař u nás, který pokořil 20 metrů. Pod jeho vedením se už před aténskými Hrami probojoval na několik vrcholných mezinárodních soutěží. V juniorském věku ještě jako diskař startoval na mistrovství světa i Evropy své kategorie, první významnou soutěž ve vrhu koulí pro něho představoval evropský šampionát do 22 let 2001, v následující sezoně (2002) se zúčastnil ME v Mnichově.
Vinou zdravotních komplikací mu nevyšly dvě poaténské sezony podle jeho představ. V létě 2005 předvedl nejlépe 19.21 metrů, o rok později o 50 cm více a vedl české tabulky, přesto se nedokázal nominovat na "svět" do Helsinek, ani na "Evropu" Göteborgu.
V roce 2007 se však Tonda kvalifikoval na MS do japonské Ósaky. Po dvou podobných vrzích a křížku za nezdařený pokus zakončil soutěž s výkonem 18.50 na 16. místě ve skupině. „Co k tomu říct? Počasí bylo proti. Bylo neskutečné vedro a koule se pohybovala pořád na slunci, takže byla strašně rozpálená. Přes veškerou snahu jsem se hrozně potil, na rukách i krku jsem měl kašičku z magnesia a koule mi hrozně klouzala. Kdybych byl věděl, že mi třikrát koule vyklouzne z ruky, ani bych sem necestoval,“ říkal zklamaně celkovému 32. místu.
V sezoně 2008 myslel koulař na druhou pod pěti kruhy, lepší výkon však v boji o Peking předvedl jeho konkurent Petr Stehlík. V následujícím roce (2009) jakoby jej neúčast hlavního rivala povzbudila, třikrát překonal 20metrovou hranici (nejdále 20.11 na ME družstev, kde byl třetí), na MS bohužel nikoli. Z Berlína si odvezl dvacáté místo. „Nenadchne, neurazí,“ shrnul svůj výkon český zástupce v sektoru. „V první sérii jsem zajistil a pak riskoval. Kdybych totiž házel na jistotu, nic by to neřešilo. Bohužel se ani jeden nepovedl, asi jsem si štěstí vybral na ME družstev. Podmínky byly ideální, nemůžu si na nic stěžovat,“ nehledal výmluvy za výkon 19.77.
Sezonu 2010 lze označit za velmi úspěšnou. Tonda se hned čtyřikrát v sezoně dostal za dvacetimetrovou hranici, nejdále 20.53. A dařilo se mu i na mistrovství Evropy, kde poprvé překonal kvalifikační překážku. Ve finále pak v první sérii o centimetr přehodil 20metrovou hranici a nakonec skončil osmý. "Konečně se mi povedlo, že jsem předvedl to, na co jsem měl," pochvaloval si. "O osmičku jsem se trochu bál. Po prvním pokusu jsem se nestaral o sebe, ale spíš jsem sledoval, jak jsou na tom ostatní. Což mělo vliv na další výkony. Jsem ale spokojený," povídal vrhač, který přes zimu pracuje na poloviční úvazek. "Považuju to za ideální trávení volného času, člověk přijde na jiné myšlenky. Můžu to jen doporučit. Dokážu si lépe držet denní rytmus," uvedl. V roce 2011 zůstal splněný mírnější limit pro mistrovství světa z prvního závodu sezony v Olomouci (20.27) osamocen. Za potřebnou dvacítku už se nedostal a do Tegu tak neodcestoval.
Stalo se už pravidlem, že v hale Tondu v závodním kruhu nevidíme. Sezona 2012 s dvěma letními vrcholy to sotva mohla změnit. Mistrovství Evropy přineslo nejvyšší umístění na mezinárodní akci, když zásluhou vrhu z první série do vzdálenosti 19.94 obsadil šestou příčku. "Umístění dobré, ale sám moc dobře vím, že takový výkon na olympiádě nic neřeší a že budu muset přitlačit aspoň 15 cm. Ale přiznám se, že jsem byl trochu srab a pochystal jsem formu na kvalifikaci. Dneska už trochu chyběly síly. Přeci jen to je ruční práce a koule má sedm kilo. Ale asi je to lepší takto, než mít formu dneska, ale koukat se na finále z tribuny," nechal se v Helsinkách slyšet vrhač, jenž se dlouhodobě připravuje sám. Do olympijského finále, jak si přál, však neprošel. V Londýně po nezdařeném úvodním pokusu zapsal v druhé sérii 19.62 a ve třetí už se nezlepšil (19.49). Žalský tak při své druhé účasti pod pěti kruhy skončil na 23. místě. Bodoval v anketě Atlet roku, skončil 16.
Po tradičním vynechání haly se Antonín připravil na léto 2013 velmi dobře. Nominoval se do Moskvy a v kvalifikaci využil k postupu výhodného losu v závěru své skupiny a podílel se tak na významném počinu, trojici českých koulařů ve světovém finále. Tam pak skončil jedenáctý za 19.54, když porazil pouze kolegu Staška. "Dělal jsem si legraci z Petra Stehlíka (nynějšího kouče Žalského kolegů), že na jediné akci, kde byl ve finále, v Aténách 2004, dal 19.39, takže úkol dne byl přehodit ho a pak se uvidí. Bohužel pak už jsem předvedl jen dvě plívy," zhodnotil se.
Nejlepší výkon sezóny 2014 z mítinku v Pacově (19.74, B limit ČAS) Tondovi nominaci na ME do Curychu nepřinesl, ve zvýšené domácí konkurenci ho nezajišťoval ani splněný A limit.
